Věra Jičínská

Monografie malířky Věry Jičínské (1898–1961) s bohatým obrazovým doprovodem přibližuje stěžejní aspekty tvorby této pozoruhodné a neprávem opomíjené osobnosti českého moderního umění. Její autorka Martina Pachmanová na základě výběru olejomaleb, pastelů, kreseb, grafik, ale i málo známých fotografií vykresluje dobu, kdy Jičínská mezi válkami studovala, pracovala nebo vystavovala v Brně, Mnichově, Praze, Paříži, Bretani, Budapešti, Pětikostelí či Dobrušce. Mapuje vývoj malířčina díla, jehož počátky jsou spjaty s analytickým kubismem a purismem a které se přes neoklasicistickou fázi překlenulo až k výrazně subjektivní „řeči“ tvarů, barev a světel. Připomíná však také její práci na poli užitého umění, jemuž se věnovala po druhé světové válce. V neposlední řadě zhodnocuje dosud přehlíženou publicistickou činnost této umělkyně.

Publikace není koncipována přísně chronologicky. Zdůrazňuje spíše tematické okruhy práce Věry Jičínské (ženský akt, mateřství, exotismy, tanec, symboliku světla a stínu), zaměřuje se na její širší kulturní, sociální a především genderové a emancipační souvislosti. Martina Pachmanová nechává na mnoha místech textu promlouvat samotnou umělkyni prostřednictvím citací z autorčiných deníků i korespondence – události tak zachycuje i z její perspektivy. Líčí mimo jiné obtíže, s jakými se Jičínská jako žena musela potýkat, když se snažila prosadit v uměleckém prostředí. Kniha byla vydána u příležitosti stejnojmenné výstavy konané v Galerii moderního umění v Hradci Králové (16/04/23–10/09/23).