Česká architektonická avantgarda

(...) Nového kniha spojuje obecné úvahy s osobními vzpomínkami. ...) A tak se, vedle obdivu pro nadšení, hrdost a čistotu úmyslů avantgardy, Nový nevyhýbá - jak konstatuje v doslovu Vladimír Karfík - "ani kritickému hodnocení její intolerance, siláctví a omylů". (...) Architekt Plzeňska Otakar Nový v České avantgardní architektuře nezůstává jen v Praze, sleduje i dění brněnské či královéhradecké. Ovšem Plzeň, v níž prožil část života, nechává stranou. Spokojí se jen s konstatováním, že "dokonce i tak v moderní výstavbě zaostávající města jako průmyslová Plzeň - začala brát na vědomí výhody věcnosti a úspornosti moderní architektury."

(...) S léta nedostupnou knihou po sedmnácti letech opět přišlo nakladatelství Prostor. Objevná i rozmáchlá práce se tak dostává znovu ke čtenářům - a to i k těm, kteří ji v potu tváře dlouhodobě sháněli po antikvariátech. (...) Respektovaný autor přibližuje osobnosti, projekty i celkový význam meziválečného funkcionalismu a příběh české architektonické avantgardy líčí v širokém kulturním kontextu a s mimořádným osobním zaujetím - jak už bylo zmíněno, sám byl jeho protagonistou. (...) Knihu, již se právem dostalo přízviska „bible českého funkcionalismu", doplňují více než dvě stovky fotografií nejvěhlasnějších návrhů a realizací Le Corbusiera, Gropiuse, Gočára, Kotěry, Chochola, Janáka, Fragnera či Fuchse, ale třeba i unikátní snímky skalních bytů v Praze na Strahově ve dvacátých letech, pražského nouzového bydlení ve vagonech nebo typických kladenských hornických kolonií.