V břečťanu

Jan Rupp (* 1975) se žánrově nejlépe cítí na pomezí fikce a reality, přičemž jeho postavy a příběh mají hlubší psychologický rozměr. Svoji knížku tentokrát namísto ilustrací, o které požádal Lucii Anděrovou, dokreslil vlastními básněmi, o nichž jeho kamarád prohlásil, že jsou jako když ” Krchovský tříská po hlavě Kafku železnou židlí“. Přesto se nepokládá ani za spisovatele, ani za básníka a prozaicky pracuje v manažerských pozicích v oblasti řízení lidských zdrojů. Za svoje psaní vděčí zesnulé Evě Slámové, díky níž v roce 2009 vydal v Argu svoji první knížku Ostřinec.