Zahrada mrtvých duší

Tento příběh na mě velice silně zapůsobil. A na to, že je to první kniha (která vyšla) tohoto mladého autora, byla naprosto úžasná. Styl psaní, i spád děje vás nenechá knihu odložit.
Myslím si, že kniha neosloví hned každého čtenáře, už z obálky je vidět, že příběh, který začnete číst, bude melancholický, smutný a bolestný. A spousty čtenářů, se spíše uchyluje k veselým, romantickým a nenáročným knihám. Ale i na takové knihy by se nemělo zapomínat. Já samotná jsem se ke knize dostala při úklidu české beletrie v našem knihkupectví. A vůbec nechápu, jak mi tato kniha, která mě ihned oslovila, mohla uniknout.
I když je děj hodně smutný, napsal ho autor takovým způsobem, že vás nutí číst dál a dál. Chcete znát rodinné tajemství, které mělo zůstat navždy pohřbené, ač bude sebevíc hrozné. Ale život není jen veselý, ale někdy díky zlému se člověk může stát lepším, nebo alespoň může lépe chápat ostatní.
Kniha má hodně kladných recenzí od čtenářů a já se k nim jen připojuji.

Marek po smrti svého otce nemůže zase začít normálně fungovat, cítí smutek a neví, co se životem. Probere ho až zpráva od sestry Šárky, kterou roky neviděl. Díky ní začíná odhalovat rodinné tajemství, které možná mělo raději zůstat skryté.

Tak toto byla knížka, která mě chytla u prvních řádků a už jsem ji nemohla odložit, chtěla jsem vědět, jak to bude dál. Ponořila jsem se do příběhu, okamžitě jsem se dokázala vcítit do každé z postav, prožívala jsem jejich emoce, které autor skvěle popsal. Při čtení jsem ani nedutala a kolikrát jsem četla se zatajeným dechem.

V příběhu pomalu odkrýváme rodinné tajemství. Při čtení jsem se bála, co přijde, protože mi bylo jasné, že to nebude pěkné a lehké čtení. Jsou zde zpracována nelehká témata, která Vám nemusí udělat dobře. Je to smutná kniha o vážných věcech, které se bohužel dějí kolem nás.

Jelikož kniha začíná tématem, které se mě osobně dotklo, a autor to napsal naprosto přesně, vyjádřil všechno pocity a emoce, tak jsem již na straně 14 brečela a byla jsem si jistá, že kniha bude skvělá a nespletla jsem se.

Moc se mi líbí autorův styl, jeho věty, obraty, slovní zásoba, čtení jsem si díky tomu opravdu užívala. Text mi přišel hodně přirozený a prostě se trefil do mého vkusu.

V knihách mám moc ráda, když samotné postavy milují knihy, díky tomu si nutně budu potřebovat přečíst Dopis otci od Franze Kafky.

Nesmím zapomenout zmínit krásné ilustrace od Evy Bartošové a celkovou nádhernou úpravu knížky, jak už to v edici Tvář od Vyšehradu bývá.

S čím jsem měla malý problém, tak já osobně v knihách moc nemusím, když hlavní hrdinové pátrají na vlastní pěst i v takových věcech, kde už by se třeba měla zapojit policie. A navíc jim všechno až moc dobře vychází.

I přesto, je to skvělá kniha, která si mě získala, pokud máte rádi v knihách vážnější témata, tak rozhodně po knize sáhněte. A já už jen doufám, že Lukáš Boček pracuje na další knize, protože mi je jasné, že si ji budu potřebovat přečíst.