Devět křížů

Tak tohle jsem nečekala. Ani děj, ani rozuzlení. Děvět křížů jsem dosud jakožto tajemné místo neznala a po přečtení knihy vím, že ho ani do budoucna navštívit nechci. V knize jako takové se střídá současnost, v níž jede lehce disfunkční rodina na výlet do zoo právě skrze toto místo a druhá zápletka se odehrává v 16. století, kam je datován vznik zdejší pověsti. Musím přiznat, že příběh z dob dávno minulých mě bavil více a dle mého odhadu je mu věnován větší prostor. Ačkoli se motal v podstatě kolem tří lidí, hrozně mě zajímalo, jak to s nimi dopadne. A nakonec i se "současnou rodinou". Myslím, že tato kniha se vyrovná těm od Kariky, s nimiž je často porovnávána.

Devět křížů je jednou z knih letošního velkého knižního čtvrtku. Na tuto knihu jsem se moc těšila, už jen proto, že mě velice zajímala legenda o tomto prokletém místě, které se nachází poblíž Brna. Od Romana Kulicha jsem četla už Bílou paní, kde oživil legendu z okolí kysuckých vrchů. Jeho styl psaní se mi líbí, hodně mi připomíná romány od Jozefa Kariky, které mám moc ráda.
Jak už jsem psala, devět křížů se nachází poblíž Brna a jeho legenda je hodně známá i to, že se v tomto místě zjevuje bílý přízrak nevěsty.
V románě Devět křížů, nám vypráví legendu Adam, který vyrazí se svou manželkou a dvěma dětmi na výlet právě na toto místo. Cestou v autě jim vylíčí celou tragédii, která se tam odehrála. I když si po celou dobu četby budete myslet, že jde jen o tragické vyprávění s nádechem tajemna, konec vás opravdu dostane. Je opravdu všechno skutečné?…
Rozhodně mě to přesvědčilo, že mi stačí o těchto prokletých místech si jen přečíst a rozhodně je nenavštěvovat.
Knihu, ale rozhodně doporučuji.