Za temnotou

Zvláštní kniha. Možná ji lépe vystihne popis toho, o co nejde, než popis toho, o co jde. Přestože hlavní postavou je žena, co komunikuje s duchy, není to kniha ani o ezoterice, ani nejde o horor. Schopnost vnímat duchy autorka nahlíží stejně samozřejmě, jako by popisovala výjimečný hudební sluch. Přestože na konci dojde k jakémusi docela brutálnímu odhalení, nečte se to jako kauzální příběh vyprávěný za účelem tohoto odhalení - struktura děje se spíš blíží výseku ze všedního života dvou nevšedních žen. Přestože život hlavní postavy je spjat s tím, že si vydělává zmíněnou ezoterikou, nemohou se z toho možná tak docela těšit ani milovníci ezoteriky ani její odpůrci. Protože na jednu stranu se autorka k lidem provozující tyto praktiky nestaví zrovna lichotivě, umí být vlastně docela drsná - na druhou stranu ale ezoteriku nezpochybňuje a schopnost být médiem pojímá jako naprosto samozřejmý a téměř běžný druh talentu. I když samotný námět by velmi dobře posloužil i nějakému klasickému hororu, Hilařina sofistikovaná forma vyprávění má blíž ke společenskému nebo psychologickému románu. Zkrátka: je to zvláštní kniha.