Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi

Jeruzalém, 11.4. 1961. Začíná proces s Adolfem Eichmannem.....
Eichmann je postaven před soud a obviněn ze čtyř zločinů: ze zločinů proti židovskému národu, ze zločinu proti lidskosti, z válečného zločinu a z členství ve zločineckých organizacích. Tento proces je nám zprostředkován třemi novináři: Šimonem Abecassisem (šéfredaktorem The Jeruzalem Post), Hannah Arendtovou (významnou myslitelkou a korespondentkou pro The New Yorker) a Jeanne Amelotovou (francouzskou novinářkou z L´Express). Všichni si jsou vědomi, jak významné události jsou přítomni. Nejen pro mladý izraelský stát, ale pro celostvětové vypořádání se se Šoa.
Proces se zabývá Eichmannovou rolí ve stranické hierarchii, jeho pravomocemi v ní a vůbec možnostmi býti činným ve věci „Konečného řešení židovské otázky“. Nakolik byl osobně aktivním, či naopak pouze vykonával rozkazy a byl tupě poslušen svým nadřízeným.
Velký prostor je zde také věnován Eichmannově potrestání. Pro mnoho lidí byl přijatelný jen a pouze trest smrti. Ten však byl v Izraeli, až na dvě možnosti připouštějícími výjimku, v r. 1954 zrušen. Židé, jako národ, odmítají trest smrti už ze své podstaty. Bůh život dal, proto o něm nikdo jiný rozhodovat nesmí....
Další zde nastolenou otázkou je, KDO vlastně je Eichmann. Na jedné straně „ztělesněné zlo“, přitom na straně druhé zcela obyčejný člověk, vzorný otec rodiny, co jen poslušně sloužil totalitnímu systému. A, jak podotkla Arendtová: „ Právě ta jeho normálnost je děsivá...“ Kdy se tedy z člověka může stát takové monstrum? Jak lze odolávat ideologii? Lze rezignovat na svědomí? Je trest smrti v takovém případě žádoucí? Správný? Výchovný?
I přes tyto rozpory a naléhavé otázky byl nakonec Adolf Eichmann 1.6.1962 popraven. Byl to poslední případ hrdelního trestu, který byl v Izraeli vykonán.
Ti, kdo četli Maus a životní příběh Arta Spiegelmana, Wannsee či Deník Anny Frankové, vědí, že komiksově se dají velice zdařile zpracovat i taková témata. Proto doporučuji všem, kteří se nezaleknou nastolených otázek, stále aktuálních a palčivých i v dnešní době.

Proces s Adolfem Eichmannem byl nejdůležitějším procesem s nacistickým zločincem vedeným Izraelci a na území Izraele. V tomto komiksu jsou, myslím, velmi zdařile zachyceny události procesu předcházející (únos z Argentiny, atmosféra před procesem i při něm...) i samotný proces; avšak hlavním problémem, který komiks řeší, je otázka trestu smrti. Zda - i v případě usvědčeného válečného zločince - má svoje opodstatnění a zda má dostatečný výchovný aspekt. Napraví něco? Má smysl vůči šesti miliónům mrtvých během holokaustu? Otázky s tím spojené jsou, podle mého, nejsilnější částí komiksové knihy. Na druhou stranu jsem trochu na rozpacích při vykreslování Hannah Arendtové, významné židovské intelektuálky, která (nevím, jestli jako první, ale určitě jako jedna z prvních) popisovala úřední a veřejnou Eichmannovu činnost jako "banalitu zla". Zde si myslím, jestli autorka trochu s Arendtovou nesoupeří, protože (jak se mi zdá) chce mít z Eichmanna (stejně jako ho chtěla mít většina lidí) monstrum, které obludně polyká nevinné lidi, i když vidí, že Eichmann nemění svůj slovník při vyšetřování zločinů, stejně tak při popisování běžných věcí; prostě úředník každým coulem, který pouze vykonává nařízení nadřízených. Ať tak, nebo tak, je to opět vcelku zdařilý komiksový exkurz do minulosti.
Petr Bažant