(…) Než je kostel vyhozen do povětří, přinutí soudruh Šimáně studenty, aby na jeho zdi barvou namalovali nápisy zhanobující víru a naději předků. Petr, který nejprve napíše „Bůh je mrtev“, tak může v nastalém chaosu dopsat slova, která nejlépe vyjadřují tíseň onoho času a všechno, co tak děsivě poznamenalo následujících čtyřicet let: „A proto je vše dovoleno.“ Jiřímu Šestákovi se podařilo vystavět drama osudů, které možná patřily našim rodičům či prarodičům. Jeho láska a úcta ke krajině, v níž vyrostl, se vtiskla do knihy, kterou byste nemě- li přehlédnout.