Húrinovy děti

Ačkoliv jsem ke knize přistupoval rezervovaně, po dočtení jsem nadšen. Domnívám se, že Húrinovy děti se směle vyrovnají Pánu prstenů (a dalším), v nečem jej dokonce předčí. Začátek je sice takový zdlouhavý, což je ale dáno vazbou na Silmarillion a jeho povahu. Posléze se děj jaksepatří rozběhne. Nedomnívám se, že by byl nějak extra předvídatelný, ačkoliv v mnohém obeznámenému čtenáři jistě napoví znalost dějin Středozemě i žánru ság. Osobně vyzdvihuji temný příběh, svou menší plochou ucelejnější a více přímočarý. Ačkoliv Tolkien ani svou nejslavnější trilogii nezakončil jednoznačným happyendem, v tomto příběhu je konec ještě diskutabilnější. Dobrý nebo špatný? Záleží na stanovisku každého pozorovatele. Podle mého názoru, Húrinovy děti jednoznačně ukazují autorovu odbornou erudici i literární dovednost a jsou srovnatelné s původními ságami. Dílo hodné Mistra. Důležité je podotknout, že Christopher Tolkien příběh pouze sestavil v souvislé vyprávění, aniž by jej 'jakkoli autorsky dotvářel.' Čili přes původní skepsi k plavbě na vlně kulminace tolkienovské popularity (sám J. R. R. T. byl přece více než náročný a dlouho trvalo než text uznal za vhodný k publikaci) jsem rád, že příběh o Húrinovi a jeho rodu spatřil světlo světa.