Na mimořádný talent Romany Křenkové upozornilo už vydání románu Peřiny a chléb. Ovšem Před očima bere dech... Romana Křenková zdolává laťku ve výšce, o jaké se většině současných autorů a autorek ani nesní. Romana je živel... Nepíše z nudy, ale z nutnosti, musí psát, musí ze sebe vydat všechno, co se v ní neustále hromadí a čeho neubývá. Je upřímná, ostrá, přesná ve výrazu, se slovy zachází se samozřejmostí eskamotéra, jemuž se nezachvěje ruka; nikde ani sebemenší závan pózy v té hutné hmotě, která má nevyčerpatelnou vnitřní dynamiku... A hloubku! Její reflexivní přesahy mně místy připomněly - třeba se mýlím, třeba je to jen záblesk něčeho, co na mě svého času udělalo dojem a zůstalo ve mně dodnes - texty Jiřího Muchy. A taky humor... A nebojácně, razantně užívané vulgarismy - ne že by jich bylo tolik -, které mohou člověka zaskočit, ale jen do chvíle, než si uvědomí, že rána měla dopadnout právě tak, a ne jinak... Romana Křenková jde do všeho naplno, tak jak je zvyklá celý život... A klobouk dolů.
Pavel Dominik
překladatel
Na mimořádný talent Romany Křenkové upozornilo už vydání románu Peřiny a chléb. Ovšem Před očima bere dech... Romana Křenková zdolává laťku ve výšce, o jaké se většině současných autorů a autorek ani nesní. Romana je živel... Nepíše z nudy, ale z nutnosti, musí psát, musí ze sebe vydat všechno, co se v ní neustále hromadí a čeho neubývá. Je
... 
