Vězeňkyně

B. A. Paris u mne patří mezi oblíbené autorky, po jejichž knize sáhnu, když mám chuť na psychologický thriller. Proto jsem zajásala, když vyšla tato novinka a nadšeně jsem se vrhla do čtení.
Vězeňkyně je kniha velmi čtivá, což už dokazuje fakt, že jsem ji přečetla za jeden večer. Je to příběh mladé dívky, která nemá žádnou rodinu, touží studovat, ale chybí jí finance. Osud jí přihraje do cesty bohatého mladíka a zdá se, že by její život mohl nabrat ten správný směr. Přijde svatba, ze které nikdo není nadšen, a pak... pak je tu únos. Protože její manžel je nejen sám bohatý, ale pochází i z velmi bohaté rodiny.
Příběh je rozdělen na dvě dějové linky – minulost a přítomnost. Linka z minulosti čtenáři postupně odhaluje Ameliiny začátky v Londýně i to, jak se se svým mužem seznámila a co předcházelo svatbě. Linka z přítomnosti je ta napínavější, odhalující únos a Ameliino věznění.
Ano, je to psychologický thriller, avšak nemohu říct, že by Vezeňkyně byla autorčinou nejlepší knihou. Mně osobně to vůbec nepřišlo klaustrofobické (jak naznačuje anotace), napínavé to bylo jen malinko. V podstatě byl příběh i dost předvídatelný, místy i drobně přehnaný. Amelie mi přišla dost naivní, ale to beru - je ještě hodně mladá, důvěřivá.
Celkově knihu hodnotím spíš jako průměrnou a přiznávám, že mě trochu zklamala.
Určitě nechci knihu zatracovat, ale doporučila bych ji spíš jako lehké dovolenkové čtení – na to se, podle mého názoru, hodí naprosto ideálně.