O Květušce a její zahrádce

...Když sešel sníh a jaro nastalo,
zahrádce tolik se tu stýskalo,
neměla pro koho kvést a zrát,
nebyl tu, kdo by ji měl rád.

I začala se jednou steskem chvět
a střásla na vonnou hromádku
růžový a bílý květ
a dala v ní život děvčátku,
a že se z květů narodilo,
Květuška všichni mu říkali,
květiny, ptáci, stromy, slunce,
celé dny se s ním laskali...

Dnešní generaci dětí už jména jako František Hrubín či Jiří Trnka tolik neřeknou, což je velká škoda, ale my, co jsme vyrostli na klasických pohádkách a večerníčcích, víme, s kým máme tu čest.

Krásný veršovaný příběh o malé laskavé Květušce a zlé babě Zimici vás potěší nejen svým zpracováním ale i poselstvím. U tohoto dílka snad nejde nečíst mezi řádky. Nejde si nevšimnout, co se nám autor snažil sdělit...

I přestože nejsem velký fanoušek ilustrací pana Trnky, doporučuji tuto starou klasiku k přečtení. Je skvělé, že se stále dá najít na pultech knihkupectví.