Šedé včely

Šedé včely jsem koupila na doporučení respektované novinářky Petry Procházkové. Na literaturu z východoevropského kulturního okruhu se jinak nezaměřuji, což, jak se ukázalo, by byla v tomto konkrétním případě veliká škoda. Kurkovovi se totiž podařilo napsat román, který mě chytil za srdce, ačkoliv neumím přesně vyjádřit, co konkrétně je toho příčinou. Snad zvláštní poetika života v oblasti mezi ukrajinskými a ruskými pozicemi v donbanské oblasti (děj se odehrává po 1. ruské agresi proti Ukrajině), snad samotářský Sergejič, který dokáže všechny válečné obtíže přijímat s odevzdaným klidem, pokud má ovšem na blízku své včelami hučící úly. Nemá potřebu se stavět na stranu té či oné válčící země, je jen obyčejný člověk, který si je jistý jen tím, že žít se prostě musí. Přesto zažívá, jaké to je, když si ruská FSB vezme někoho do péče. I včely z toho onemocní. Kniha mi svou milou poetičností, humorem a lidskostí připomněla Hrabalovy Postřižiny, i když má samozřejmě temnější pozadí.