Ohlédnutí slavného historika za nejnovějšími evropskými dějinami i vlastním životem vyznívá spíše temně. Přesto se Ash snaží hledat jiskřičky naděje a lituje těch, kteří v těch nejhorších okamžicích historie kontinentu svůj boj vzdali.

(…) Českého čtenáře potěší chvála Havla a disidentské historky, jenže jejich obdobu Evropané poslouchají už léta, zatímco v „našem domě“ začíná být těsno, je potřeba vy‐ malovat, dojít na nákup a s odpadem a taky se konečně podívat do sklepa a na půdu... Nakonec tak vítězí čtení třetí. Evropa, náš domov funguje jako nostalgické ohlédnutí jednoho liberála za slavnou ideou, která měla nakročeno k naplnění, ale oslepil ji vlastní úspěch. Garton Ash na mnoha místech přiznává, že je dítě své doby, a s láskou se vrací do optimistických let pádu železné opony. Jenže nostalgický liberalismus, jakkoli aktualizovaný o sociál‐ ní citlivost, není a nemůže být zdrojem naděje a optimismu pro každého. Co by mohlo, to je otázka za milion.