O kráse nebe

Jako kapky živé vody se třpytí verše Pavly Bartkové a probouzejí nás k hlubšímu vnímání krajiny okolní i vnitřní. Jsme provázeni od jara do zimy, od kolébky k pozemské smrti, od země k nebesům, od našich příbytků ke studánkám, ocitáme se v náruči lesních zákoutí, opíráme se o statné stromy, pohybujeme se v rytmu lučních trav, cítíme vůni křehkých květin a vracíme se tak ke zdroji, který znovu objevujeme i v sobě. Vidíme, kudy tečou potůčky života v její duši, cítíme, jak jejich laskavost zahlazuje drsné kameny a touží téci dál a dál... Držet v rukou básně Pavly Bartkové je více než listovat v knížce. Je to dotýkání se jemné a velmi něžně se zachvívající duše, duše vnímavé, okouzlené životem a všemi jeho projevy, které aktivují krásno v člověku. V této sbírce básní se můžeme potěšit verši Pavly Bartkové i krásou kaligrafického písma Moniky Slavíkové.

Pavla Bartková:
"Zde je pár slov,
o čem jsou mé básně…
Chtěla bych říci stručně a jasně:
O tom, o čem je Život sám.
Otvírám srdce dokořán
a věrně zapisuji, co ke mně proudí.
Když hledám pomoc nebo bloudím,
sahám po tužce, kreslím písmena…
Báseň pak pro mne znamená
cestu, podporu, díkůvzdání,
to podle druhu prožívání,
které mi Život posílá.
Verši pak proudí posila
každému, koho osloví..."