Až na ten konec dobrý

Ke knize jsem sedl po delším váhání, ve 21:45 s malou skleničkou piva. Otevřel jsem ji a ponořil se do příběhu, kdy je na velmi vážné vlně rozehrána partie plná tak vtipných, tragikomických a každodenně pravdivých událostí, až to bere dech. Večer nabral zcela jiný spád. Sám v obýváku jsem doslova hulákal plným a již málokdy prožitým smíchem, pil jedno pivo za druhým, u toho se řehtal a zase pil, a jak jsem se řehtal, pil a přes slzy smíchu neviděl, lil jsem po sobě to pivo… Korunu tomu nasadila má dospívající dcera, která s pátravým výrazem kolem půlnoci přišla do obýváku s opatrnou otázkou, zdali jsem úplně v pořádku.
Zcela doporučuji. Pro mě bylo čtení až filmový, zážitkem.

Tímto samozřejmě nikomu nedoporučuji konzumaci alkoholických nápojů – kniha je výborná i bez nich.