Je libo romantický příběh s příchutí fantasy a připomínající dobu Jane Austen či Bridgertonových?
Pak jste našli to pravé.
Půl duše od kanadské autorky Olivie Atwater nás seznámí s dívkou Dorou, kterou v dětství proklel fae. Kvůli tomuto prokletí jsou její emoce velice utlumené, čímž se co chvíli dostává do nepříjemných situací. Svůj problém se snaží před ostatními lidmi tajit a jedinou opravdovou přítelkyni má ve své sestřenici Vanesse.
Jelikož Vanesse není Dořina situace lhostejná, pod záminkou vdavek přesvědčí svou matku, aby se přesunuly do Londýna hledat vhodnou partii. Ve skutečnosti však chce navštívit lorda Čaroděje, o němž se domnívá, že má jako jediný moc zbavit Doru prokletí.
Jenže s lordem Čarodějem nebude tak lehké pořízení, poněvadž má spoustu práce s vážnou nemocí, co sužuje děti z chudinských čtvrtí, a krom toho je protivný a arogantní až hrůza.
Jak to nakonec dopadne? Zbaví se Dora své kletby? A nepřiplete se jí do cesty láska?
Na jednu stranu souhlasím, že příběh zavání tím, co slibuje anotace i přebal, ale na tu druhou je třeba brát to kapičku s rezervou. Koneckonců, knihy Jane Austen se řadí mezi světovou literaturu na úrovni a Půl duše... no, řekněme, že je to velice - velice! - nenáročná jednohubka.
Zápletka je jednoduchá, styl psaní taktéž. O propracovaném světě nemůže být řeč, poněvadž se autorka soustřeďuje především na interakci postav a vývoj jejich vztahů. O to víc jsem byla překvapená, že ačkoli se řadím ke čtenářům, co oceňují a vyhledávají promyšlené a propracované příběhy po všech stránkách, mě tato knížka hodně bavila.
Rovněž mě potěšilo, že sem autorka vložila myšlenky, o kterých můžeme přemýšlet, popř. nám připomenou to, co už dávno víme anebo bychom vědět měli.
"Na světě existuje něco, čemu se říká zlo," pronesl tiše Elias. "Nepomůže, když od něj odvracíme hlavu, a nepomůže ani to, když se na něj díváme." Pohladil ji po vlasech a Dora se zachvěla. "Jenže když se člověku nepodaří přimět svět k rozumu, musí se spokojit s tím, že odhání malá zla, která má přímo před sebou."
"... Podle mě si všichni darebáci myslí, že jednají pro dobro druhých..."
Neméně chválím dobře zvládnuté charaktery ústředních postav i jejich vztah "hate to love". Ten tu byl vykreslený moc hezky a okořeněný o milé ač trochu kousavé pošťuchování.
Jedinou připomínku mám k osudu padoucha - nechtělo se mi věřit, že osoba, která to s ním vyřídila, by něčeho takového byla schopná. K jejímu charakteru to zkrátka vůbec nesedělo.
Suma sumárum - pokud hledáte něco, u čeho se dá přepnout mozek do úsporného režimu, pak neváhejte a sáhněte po tomto 288stránkovém dílku. Je to značka ideál na dovolenou či klidný večer.
P.S. Za přečtení určitě stojí i autorčin doslov.
