Musím říci, že nejsem zrovna skalní fanynka Sparksových románů a na tom, že jsem si knihu koupila se hodně podílela obálka (a možná i film, který jsme viděla předtím a k jeho sledování zase přispěla jiná kombinace). Neměla bych být překvapená výsledkem. Všechny Sparksovy příběhy (viz filmy - Dear John, Noci v Rodanthe, atd.) mají podobné jádro - jednoduše: vždycky tam někdo umře nebo je na smrt nemocný. V případě Bezpečného přístavu je to jen malinko mírnější - totiž ten kdo umřel v příběhu víceméně nefiguruje.
Přitom příběh začíná celkem dobře a začátek je poměrně pečlivě propracovaný a neuspěchaný (na rozdíl od konce). Mladá žena se rozhodne utéct od manžela tyrana, svůj útěk pečlivě připravuje a změní si přitom nejen svou vizáž, ale i identitu. Na svém útěku se náhodou ocitne v malém přístavním městečku na jihu USA, kde se rozhodne ´po vyčerpávajícím skrývání a unikání konečně zůstat - kde si najde bydlení v lesní chatě a práci v místní restauraci - a kde se postupně sbližuje s mladým vdovcem Alexem a jeho dětmi. Mezitím samozřejmě její právoplatný manžel doma pomalu ale jistě šílí, a také se snaží svou ženu vypátrat. Což se mu sice ve finále podaří, ale moc si tohoto vítězství neužije. Tolik příběh v kostce.
Šlo to samozřejmě napsat hůř, jenže také mnohem lépe. Nejhorší je to asi ke konci. Možná, kdyby někdo sledoval Sparksovu křivku únavy, našel by důvod pro méně vydařená místa právě v ní a ve snaze dopsat plánovanou sumu znaků. Inu, když se psaním živíte, asi občas musíte šít hodně horkou jehlou.
Výtky které bych adresovala Sparksovi, si ovšem mohu nechat od cesty neboť je na tu dálku stejně neuslyší, co ovšem zbývá a kritizovat lze, je ještě překlad. Ten mě občas pěkně zaskřípal v zubech. Nejhorší asi bylo otrocké překládání vazby "připravená-připraven", které mě tak tahalo za uši, že jsem musela číst s tužkou v ruce a škrtat, případně vpisovat i vhodnější slova a věty. Česky přece mluvíme trochu jinak. A "buď připraven" mi připomíná pionýrský tábor, ale do textu se mi to v příliš velkém množství moc nehodí.
Jinak příběh je možná stravitelnější jako film, obrazová stránka mu přidává body, které mu knižní zpracování paradoxně bere. V tomto směru je Sparks pro mě bohužel už příliš americký spisovatel odkojený kurzy kreativního psaní a tak se často neubrání klišé (která ovšem asi vydělávají dostatečně dobře na to, než aby je měnil), ale zřejmě si je jistý tím, že těm pro které píše to stačí. Což je škoda pro náročnější čtenáře.
Musím říci, že nejsem zrovna skalní fanynka Sparksových románů a na tom, že jsem si knihu koupila se hodně podílela obálka (a možná i film, který jsme viděla předtím a k jeho sledování zase přispěla jiná kombinace). Neměla bych být překvapená výsledkem. Všechny Sparksovy příběhy (viz filmy - Dear John, Noci v Rodanthe, atd.) mají podobné jádro -
... 
