Sophiina volba

Sophiina volba si me ziskala hned po prvnim precteni...mam ji prectenou uz nekolikrat a je to vazne uzasna knizka...nadherna a neskutecne smutna..

Knížku jsem zatím ještě nečetla, ale příběh znám ze školy a už z vyprávění to musí být úžasný příběh, ale dost smutný. Určitě si jej přečtu.

Všem doporučuji. Příběh, který je krásný a smutný zároveň.

Doporučuji. Krásné a smutné...

Je to kniha, která člověku otevře v mnoha ohledech oči a nechá v něm velice silný zážitek. Doporučuji každému, aby si tuto knihu přečetl

Úžasně čtivé, dojemné, nezapomenutelné. Tomu říkám zážitek. Ještě žádná kniha ve mně nezanechala takové hluboké dojmy. Rozhodně doporučuji přečíst, dneska už málokdo ví, jaká zvěrstva byly páchány na lidech v koncentračních táborech. A to je, jak myslím, pořád důležité a rozhodně nesmíme zapomínat. A vztah, vztah mezi hlavní hrdinkou a jejím přítele, něco tak rozporuplného a zároveň osudového. Tohle je třeba přečíst!!!

Nezbývá než souhlasit s panem Rejňákem. Tento literární počit Williama Styrona opravdu nemá cenu komentovat. Nenapadá mne lepší kniha, ve ktéré by se tak výborně pojila psychologie, historie a existencionální otázky s city a sexualitou. Zasluhovala by si hvězdiček minimálně šest, ale ani těch pět jež ji dávám neuberou nic na tom, že se jedná o jeden z nejlepších románu všech dob!A to se vší skromností...

... které nepotřebuje další komentář :-) Doporučuji bez rozdílu VŠEM !!!

Na 'Sophiině volbě' je pozoruhodné především to, že navzdory svému rozsahu se jedná o text neobyčejně hutný. Složitě vrstvený děj je doslova nabitý dramatickým scénami, pracně vybudovanými do nejmenších detailů. Autorova znalost reálií (Styron věnoval přípravám na román několik let) zvyšuje autentičnost, a tím i působivost tohoto ojedinělého příběhu. Jedná se o vrcholné Styronovo dílo a o jeden z nejvýznamnějších tvůrčích počinů své doby (román vyšel poprvé v roce 1979).

Dvě hvězdičky = Nic moc; to sedí. Prvních sto a posledních padesát stran super, zbytek bída. Melodramatické, neuvěřitelné, z historického hlediska předžvýkané, dogmatické. Zlo je nudné a všední, tvrdí Styron, ale zdaleka podle toho nepíše. Tuctové. Tam, kde Grass se svou nápaditou kritikou nacismu působí svěže, neotřele, naporvrch mile, přesto krutě a naturalisticky, tam Styron opakuje stokrát slyšené věty. Některé pasáže pak už na dálku smrdí úlitbou pornografii (ne erotičnu). Jsem rozčarován, jak se průměrná kniha může stát slavnou jen kvůli jménu autora a tím, že pojednává o nacismu.