Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válka

Nečekal jsem, že mě kniha tak zaujme, paní autorce se velice povedla. Hybridní útoky se staly opravdu nečekaným problémem poslední doby. Když si vzpomenu na dobu kolem roku 2005, kdy se na internetu aktivněji pohybovala téměř výhradně jen IT komunita (kromě pracovních záležitostí), nebo lidé s vazbami na ní a jak jsme se smáli každému HOAXu a každému naivkovi, co jí věřil a nevěděl, jak to na síti chodí, nikdy by mě nenapadlo, že se z těch nesmyslů stane tak účinná zbraň, která dostane do sněmovny lidi z okolí SPD a tak zásadním způsobem ovlivní smýšlení lidí o EU. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

Nejlepším úspěchem kulturního marxismu v jeho pomalé a do kořenů důsledné revoluci, je například to, když sami zástupci křesťanské strany, místo aby hájili své tradiční hodnoty, začnou (obvykle nevědomě) bojovat a obhajovat tento derivát marxismu.
Tohle přesně činí Alexandra Alvarová; může samozřejmě znát metody propagandy, reklamu atd., dobře je popisovat a být oprávněně považována za specialistku, ale to neznamená, že se dobere správného úsudku, a že se orientuje v současných ideologiích a dění ve světě (důležitou roli hraje také znalost historie, filosofie, politologie, i životní zkušenost, nejlépe se zážitkem ideologie a výuky marxismu-leninismu za minulého režimu, což je k pochopení některých souvislostí obrovská výhoda). Postoj Alvarové naplňuje do jisté míry Leninovy slova: „kapitalisti sami nám prodají provaz, na kterém je my pověsíme“, neboť sama bojuje na straně neomarxismem zpracovaného Západu, proti silám, které se snaží neomarxistickou destrukci zastavit a napravit (o totéž, a to Alvarové nedochází, se snaží Putin). Byla to právě Alvarová, která pomohla prof. Vopěnkovi, matematikovi a filosofovi, svého času publikovat zásadní text, ve kterém varoval před novými formami marxismu (a divil se, že Buchananova kniha Smrt Západu nevzbudila u nás patřičný ohlas). Dalo by se očekávat, že A. Alvarová si nějaké poznatky z informací, na které prof. Vopěnka chtěl upozornit, odnese a třeba že jí i názorově ovlivní, zvláště je-li spojená s (konzervativní?) křesťanskou stranou, ale nestalo se tak. Můžeme se tedy v knize (z níž jsou ukázky na webu „Hlídací pes“) dočíst (s.206), o neomarxismu jako dehonestující nálepce pro sociálně citlivou politiku (což je absolutní nesmysl). Nebo klasická ukázka (s.50), jak lze dospět ke zcestným úvahám, když automaticky předpokládá, že Gerasimova slova jsou chybná (a musí být chybná, protože je to ruský generál, tak jinak to ani není možné); Alvarová píše: „Gerasimovova doktrína vychází z teze, že nelineární subverzivní válku vede již dávno Západ proti Rusku a Rusko se musí jen bránit.“ (konec citátu). Jenže ono to tak skutečně je (a je třeba připustit, že Gerasimov napsal v tomto pravdu), neomarxismus chtěl zlikvidovat Západ, resp. jeho kapitalismus, a jeho ideovým nepřítelem bylo i bolševické Rusko (neomarxismus je pro marxisty-leninisty nepřijatelným revizionismem), ovšem ale za studené války do jisté míry na poli západního bojiště mohli spolupracovat (Sovětský svaz a KGB podporoval kulturní marxisty a Novou levici v USA a na Západě, protože stejně jako oni chtěli zlikvidovat kapitalismus, viz např. informace přeběhlého agenta Yuri Bezmenova). A dnes neomarxisté ve formě (levicových), liberálů, pod záštitou „té nejdemokratičtější“ liberální demokracie, se snaží proniknout a ovlivnit Rusko, a to se tomu pochopitelně brání, viz boj proti sorosovským neziskovkám, nebo viz obrana zákony proti útoku ideologií na děti a rodinu atd.). Pozor, tím ovšem není řečeno, že by Rusové metody hybridní války a propagandy atd. nepoužívali, prostě jen využívají podobných metod, jakým dal základ kulturní marxismus, a hybridně velmocensky uplatňují své ekonomické a bezpečnostní zájmy proti konkurentům – Evropě a USA. Jenže jedna věc je hybridní válečnictví, alternativní fakta, a jiná věc je využití propagandy v boji proti neomarxismu (ač leckde a v lecčems to může být i propojeno). V tom je třeba se snažit orientovat.
Takže A. Alvarová zjevně nedisponuje objektivním pohledem a úsudkem, a bude (chce) hájit Západ za každou cenu (stejně jako jiní liberálové), protože je to přece ten správný, a jedině a vždy správný Západ (jenže jí uniklo, že za posledních 20 let tam neomarxistická revoluce úspěšně pokračovala (jakožto desítky let trvající záležitost na generace), což pod vlivem efektu vařené žáby není možné zvl. očima Západoevropanů vidět). Pokud autorka pamatuje alespoň částí života totalitní režim a výuku M-L (což ovšem asi moc nezažila), tak by ji mělo po seznámení se s tím, co je kulturní marxismus (jeho historie, cíle metody), leccos snadno dojít, a zvláště jako stranici-křesťance. Že místo odmítání marxismu, naopak slouží této ideologii a třeba o tom ani neví (což je vlastně ideální výsledek ideologického boje kulturního marxismu; podobně jako když ten, kdo upozorňuje na neomarxistické metody, je neomarxisty označen za šiřitele konspiračních teorií); toto vše kniha a případ Alexandry Alvarové nádherně ukazuje.
Sama Alvarová je tak doslova „příkladnou agentkou neomarxismu“, a její kniha se asi stane příručkou pro odhalování hrozeb, a doporučenou četbou pro začínající bezpečnostní analytiky.
Představa, že na příslušných ministerstvech, obranu před hrozbami a bezpečnostní analýzy dělají např. ideologicky zpracovaní absolventi FHS či CEU, bez historických zkušeností a znalostí, je děsivá. (Jak to, že např. maďarské ministerstvo vnitra sleduje destruktivní aktivity Sorose, informuje o nich a varuje, a naše MV nic, a ještě činnost jeho trojských koňů ve státních strukturách u nás podporuje a mnozí politici tomu tleskají; může být přípustné, aby stát (vláda) nechal sledovat bezpečnostní hrozby nějakými zideologizovanými poloamatérskými („profesionálními“) nestátními neziskovými organizacemi?, ať mohou být částečně placené ze státních peněz). Evropská unie je ovládána novolevicovými ideologiemi, které jsou totalitní (to jasně plyne z důkladného filosofického rozboru), a každá, i měkká totalita nastoluje totalitní režim, nástroje této nové totality vidíme a cítíme, a to již zcela běžně a nejvíce např. v omezování svobody slova, ti kdo řeknou pravdu a hájí tradiční hodnoty jsou označeni za extrémisty, xenofoby, fašisty, nácky, ruské agenty, konspirátory a jakkoli jinak (nálepkování je mimochodem metoda kulturního marxismu, využívaná i v bolševickém Rusku), nebo pokutováni či soudně popotahováni, což je jistě zlepšení oproti brutálnějším metodám komunistických režimů, ale v principu jde o to samé. Vhled do myšlení obhájců nové totality, kteří se ovšem považují za ty největší demokraty, liberály a za autentickou „pravici“ a přitom slepě slouží neomarxistické revoluci, nám právě poskytuje kniha Alexandry Alvarové s názvem „Průmysl lži“, a podtitulem „Propaganda, konspirace a dezinformační válka“, i když lepší podtitul by byl např. „Praktická příručka ctitelů racionálního přístupu k dezorientaci sebe i druhých“, nebo trochu jinak a o něco stručněji „Průvodce lepší ženy po vlastních cestách lidským bahnem“.
Přesto knihu lze všem zájemcům, ať už se řadí k „civilizacionistům“ nebo „anticivilizacionistům“ doporučit (v jednotlivostech tam může být i leccos zajímavé). Kniha jistě potěší/"potěší" a bude přínosná, pro každého však jiným způsobem.
(Dovětek: Autorce by vedle psaní také prospělo, kdyby si přečetla nějaké vhodné u nás vyšlé knihy, např. takových autorů–konzervativců jako je Buchanan (Smrt Západu) nebo Legutko (Triumf průměrného člověka), anebo filosof J.Fuchs, a udělala si v názorech jasno.)