Kdo mluví a kdo mlčí

Kdo mluví a kdo mlčí je román o životě, snech splněných i těch vzdálených, radostech i strastech, rodině, láskách, ale i o smrti. Autorka nás přivádí do malého města, aby nám ukázala život v komunitě, kde se vlastně všichni znají, o každém něco vědí a co nevědí, to jim řeknou jiní. Život tu běží stejně jako jinde, jen se tu snáz najdou odlišnější jedinci.
Příběh, který nás v čase vrátí lehce do minulosti, je vyprávěn z pohledu místní právničky, která se odmítá smířit s informací o Vittoriině smrti. Začíná tak sled událostí, kdy se Lea vrací ve vzpomínkách do doby, kdy se s Vittorií, která svým způsobem „uhranula“ celou vesnici, seznámila, kdy spolu trávily nějaký čas a postupně zjišťuje, jak málo toho o ní za ty roky věděla.
Musím se přiznat, že to je po dlouhé době kniha, u které vlastně nevím, jestli ji mám pochválit za i když svým způsobem obyčejný, ale přesto zajímavý příběh, nebo si mám postěžovat na náročnost čtení a zbytečně vlezlou hlavní hrdinku Leu (občas lehce otravná, odsuzující, podivně umanutá až posedlá).
Je tu několik velmi překvapivých momentů, i když ten „lekavý“ efekt se trochu ztrácí ve složitosti vyprávění. Extrémně nejásám, protože mi neskutečně vadil styl, jakým to je napsáno, na druhou stranu mě příběh stejně uchvátil a nedokázala jsem ho odložit.
Kdo mluví a kdo mlčí je zajímavý román, ale rozhodně nebude pro každého. Ne všem totiž büde vyhovovat styl vyprávění, nicméně je velmi zajímavé odhalovat Vittoriinu minulost, kterou ona sama před ostatními prostě zamlčela.