Zpráva posledního člověka

(…) Pehe nicméně ve svém šestém románu potvrdil, že je nejen autorem trefných politologických komentářů, ale i zdatně fabulujícím prozaikem.

(…) Knížku hodnotím dost nadprůměrně a ráda si přečtu další knihy autora. Nejenom že vymyslel skvělý příběh, který pro mě nemá žádné nedostatky, ale také je výborný vypravěč, vyhovuje mi jeho styl psaní i knihou proložené filozofické úvahy hlavní postavy. Rozhodně doporučuji přečíst každému! (…) Hodnocení 100%

(…) Po několika desítkách stránek se člověk dost možná přistihne při přání, aby vyprávění už přestalo být tak úmorné a předvídatelné. Jenomže autor mu přání nesplní. Nic na tom nezmění ani protagonistovo seznámení s (patrně) jedinou další přeživší, „překvapivě“ ženou zhruba ve stejném věku. I peripetie jejich vztahu lze odhadnout mnoho stran dopředu. S novodobým Robinsonem Crusoem z pera Jiřího Pehe si tedy ani v pozdějších fázích Zprávy posledního člověka mnoho rozkoše z textu neužijeme.