Věštkyně drobných osudů

Cozy fantasy musí být schopná čtenáře
zaujmout relativně méně závažnými kon􀁻ikty, a přesto udržet pocit pohody a hřejivosti. K těm,
kterým se to podařilo, patří i prvotina Julie Leongové.
„Člověk se může rozhodnout být ničím, nebo se může rozhodnout být šťastný.“
Autorka vypráví o potulné věštkyni, která na pouti
Eštarou najde nečekanou rodinu. Tao je přistěhovalkyně
a věštkyně a cestuje mezi vesnicemi pouze ve
společnosti svého věrného mezka. I když by mohla
předpovídat velké osudy, Tao se rozhodne předpovídat
pouze relativně malé osudy. Z hořké zkušenosti ví, že
velké osudy s sebou nesou těžké následky. Ale i když je
to osamělý život, je lepší než ten, který opustila.
Malé věštby se nečekaně stanou důležitějšími, když ji
(částečně) napravený zloděj a bývalý žoldák požádají,
aby jim pomohla v zoufalém pátrání po ztracené dceři
jednoho z nich. Brzy se k nim přidá ještě mladá pekařka,
která také touží po cestování. A aby těch společníků
nebylo málo, k postupně se rozrůstající skupince se přidá
ještě mírně magický zástupce kočičího rodu. Tao se
vydává na novou cestu se společníky, kteří jsou stejně
velkorysí, jako jsou její předpovědi malé. Ale jakmile zboří
své obranné bariéry, stíny její minulosti ji doženou a ona
se bude muset rozhodnout, zda riskovat vše, aby
zachránila rodinu, i když si nikdy nemyslela, že by ji
mohla mít.
V příběhu se objevuje mnoho integrálních a rezonujících témat. A zřejmě to, zda se s nimi čtenáři
budou schopni ztotožnit, bude jedním z hlavních lákadel knihy. Nalezená rodina, odpuštění,
začátek něčeho nového, nalezení lidí, kterým na vás záleží, následování svých snů a hlavně víra, že
vy a to, co děláte, jste dost dobří. Na tak skromný příběh obsahuje Věštkyně drobných osudů
mnoho neuvěřitelných lekcí o tom, jak konat dobro a být lepší.
Osobně jsem přesvědčen, že jedním z důvodů, proč čteme epickou fantasy, je únik z reality.
Chceme cítit a zažít něco vzrušujícího a dobrodružného v jiném světě, než je náš všední a
každodenní život, a přitom být v bezpečí před velkými hrozbami. (Nebezpečí zvedání a čtení knih
nebo pádu velkých svazků či Kindle na obličej do této rovnice nepatří.) Jedním ze způsobů, jak
toho dosáhnout, je číst žánr fantasy. Některé knihy mohou být natolik inspirativní, že nás motivují k
tomu, abychom dosáhli něčeho důležitého. Abychom se víc snažili. Abychom byli empatičtější.
Tento román dělá v podstatě totéž, ale jiným způsobem. Jedním z hlavních témat je tu zdůraznění
toho, že to, co máme, je dost. Ačkoli naše klikatá cesta životem nakonec vede ke stejnému cíli,
není chybou bavit se a dělat to nejlepší, co můžeme, zatímco prožíváme své životy. Myslím, že je
důležité si to pamatovat.
Žádný z hrdinů není dokonalý. Všichni jsou v jádru laskaví, ale každý má své mouchy. V každé
kapitole se však snaží stát se lepšími lidmi. Abych neprozradil příliš, řeknu jen, že Tao může být
někdy dost sobecká. Zpočátku si to možná neuvědomuje, ale některé její činy a myšlenky ji
rozhodně řadí do kategorie egocentrických osob, zejména pokud jde o její využívání věštění. Má
však pro svou neochotu pádný důvod. A nejde jen o Tao. Ostatní tři hlavní postavy – Mash, Silt a
Kina – se vyvíjely organicky. Žádná nepůsobila nuceně.
Čtení této knihy může být emocionální, uklidňující a zábavné zároveň. Přestože se jedná o hřejivou
fantasy, téměř to připomíná kampaň DnD. Tao je čarodějka, Mash je svým způsobem jako rytíř, Silt
je zloděj a Kina je pekařka. Nebo léčitelka? Nezapomeňme také na zvířecí společníky! Jedná se o
roztomilou skupinu postav, která okouzlí mnoho čtenářů.
Prostřednictvím postav se Julii Leongové podařilo předat klíčová poselství a témata knihy. Přitom
se nevyhýbá ani těžším otázkám. Jak náročné je být imigrantem? Jak těžké je vyrovnat se
s předsudky? Některá témata, kterým se autorka v knize věnuje, přičemž román zůstává hřejivým
příběhem, byla podle mého názoru zpracována o něco lépe než v knize Legendy a latéčka.
Julie Leongová nad jinými autory, kteří píšou tento druh fantasy, v jedné věci vyniká. Na rozdíl od
nich zná účel tohoto žánru a drží se ho. Když čteme epické fantasy romány, obvykle bychom rádi
byli překvapeni nečekanými prvky zápletky a vývoje příběhu. Neznat konec nebo začít knihu s co
nejmenšími znalostmi je pro čtenáře fantasy obvykle výhodou. S výjimkou slibu nového světa v
subžánru high fantasy je často dobré očekávat neočekávané. V cozy fantasy je to téměř vždy
naopak. Čtenáři ji čtou, aby se cítili uklidněni. Aby si užili momenty ze života a laskavost více než
cokoli jiného. To neznamená, že kon􀁻ikty nejsou povoleny. Kon􀁻ikty mezi postavami (i když jsou
velmi minimální) musí stále existovat. Jinak by to byla nuda. Mnoho autorů však na to zapomíná a
snaží se do cozy fantasy románů vmísit intenzivní akci. Když taková kniha obsahuje mnoho
detailních akčních scén, její kvalita jakožto cozy fantasy románu klesá. Této chyby se Julie
Leongová vyvarovala. Od začátku do konce splňuje všechny podmínky žánru útulné fantasy. A to
je jeden z mnoha důvodů, proč by si fanoušci tohoto subžánru měli tuto knihu přečíst.
Věštkyně drobných osudů je příjemné, útulné a uklidňující čtení, nejlepší cozy fantasy román od
vydání knihy Legendy a latéčka. Pokud jste fanouškem útulné fantasy, pak je tato kniha pro vás
povinnou četbou. Pokud nejste fanouškem tohoto subžánru, stále věřím, že byste po ní měli
sáhnout, až budete potřebovat pauzu od intenzivního a epického fantasy čtení. Možná budete
příjemně překvapeni.