Olga, Gretka a Ilona. Tři generace žen, tři rozdílné životní příběhy, které jsou si možná podobnější, než by se na první pohled zdálo. Román Vrstvy na dně sleduje osudy jedné rodiny napříč zhruba sedmdesáti lety historie – od válečných událostí přes budování Těrlické přehrady až po ničivé povodně na počátku nového tisíciletí. Voda je přitom v knize mnohem víc než jen kulisa. Prolíná se celým příběhem jako symbol vzpomínek, ztrát i tajemství, která je někdy jednodušší nechat ukrytá pod hladinou.
Kniha vypráví především o ženách a jejich osudech. O tom, jak se trauma, bolest i síla dokážou přenášet z generace na generaci. Začínáme u Olgy, jejíž život poznamená válka a tragická ztráta. Poté se dostáváme ke Gretce, jejíž příběh na mě působil asi nejsilněji. Právě její životní cesta ve mně vyvolala nejvíce emocí a dlouho po dočtení jsem na ni musela myslet. Ilona, představitelka nejmladší generace, dostává v příběhu o něco méně prostoru, přesto její přítomnost celý rodinný obraz důležitým způsobem doplňuje.
Velmi se mi líbilo zasazení děje do oblasti Těrlicka a propojení rodinného příběhu s reálnými historickými událostmi kolem stavby přehrady. Nejde jen o kulisu, ale o součást samotného příběhu. Místo, krajina i voda ovlivňují životy postav stejně silně jako jejich vlastní rozhodnutí. Díky tomu působí román velmi autenticky a je pevně ukotvený v konkrétním čase i prostoru.
Přestože se nejedná o vyloženě akční příběh, kniha si dokáže udržet napětí. Ne prostřednictvím velkých zvratů, ale díky postupnému odhalování minulosti, vztahů a motivací jednotlivých postav. Velkou roli v knize hraje psychologie. Autorka se nesoustředí jen na to, co se stalo, ale především na to, jak jednotlivé události formovaly charaktery jejích hrdinek a jak ovlivňovaly jejich další život.
Postavy jsou podle mě jednou z nejsilnějších stránek celé knihy. Každá z žen má svůj vlastní hlas, své slabosti, sny i zklamání. Jejich vnitřní svět je vykreslený s velkou citlivostí a člověk má pocit, že je skutečně poznává. Oceňuji také to, jak přirozeně autorka přechází mezi jednotlivými generacemi. Když se vyprávění přesune od Olgy ke Gretce, nepůsobí to jako začátek nového příběhu. Naopak máte pocit, že sledujete jednu nepřerušenou řeku života, která jen plyne dál a mění své koryto.
V celé knize je velmi silně přítomný ženský prvek. Nejen prostřednictvím hlavních hrdinek, ale i v tématech, která otevírá – mateřství, rodinné vazby, obětování, síla i křehkost. Přesto nepůsobí jednostranně. Spíš jako citlivě napsaný příběh o lidech, kteří se snaží vyrovnat s minulostí a najít své místo ve světě.
Tato kniha mě opravdu oslovila. Působila autenticky, emotivně a velmi lidsky. Měla jsem pocit, že nesleduji jen děj, ale skutečné životy lidí se všemi jejich radostmi, bolestmi i chybami. Postupně jsem si ke všem třem ženám vytvořila vztah a jejich osudy mě zajímaly až do poslední stránky.
Je to jeden z těch románů, které nestaví na velkých efektech, ale na silných postavách, atmosféře a emocích. A právě díky tomu ve mně zůstane ještě dlouho po dočtení.
