Nejkrásnější verze

Devadesátá léta, východoněmecké maloměsto a láska jako trám – Jella a Yannick. Brzy však Jella zjistí, že výbuchy vzteku se stupňují, a to tolik, že je pocítí i na vlastním krku. Yannick se jí pokusí uškrtit. Chce podat obvinění, ale na policejní stanici se jí jen vysmějí a v Jelle zůstane jen svíravý strach.

Uf, tohle bylo silné čtení. Nenechte se zmást krásným názvem a nádhernou růžovou obálkou, v tomto příběhu moc růžových momentů nenajdete. Podle anotace mi bylo jasné, že je to kniha přesně pro mě a nespletla jsem se. Silný příběh plný emocí. Hlavní hrdinka tu prožije nejedno „trauma“ a snaží se s tím vypořádat. Sama. To však nestačí.

Autorčin styl je velmi osobitý. Prolíná se tu současnost s minulostí, a díky tomu zjistíte, čím vším si Jella prošla a postupně se dostaneme k tomu, co vedlo Yannicka k tomu, že chtěl Jellu uškrtit.
Celý příběh je syrový, podán bez příkras. Spousta věcí je tu popsáno hodně otevřeně. Někomu by to možná mohlo vadit….

Já osobně jsem si čtení užívala a po dočtení jsem zůstala sedět nad otevřenou knihou, vše se mi to v hlavě pospojovalo a bylo mi smutno, že už s Jellou nebudu a že to dopadlo tak, jak to dopadlo… Ale hlavně mi došlo, jak autorka celý příběh skvěle poskládala a na kolik důležitých věcí dokázala upozornit.