Rozkvetlá

Andrea a Jolanta se náhodou potkají ve školce. Přestože je každá úplně jiná, postupně mezi nimi vznikne přátelství, které je obě proměňuje. Navzájem si předávají své zkušenosti a pohledy na svět a díky sobě poznávají i prostředí, do kterého by se možná samy nikdy nedostaly. Právě to mi na jejich vztahu přišlo nejcennější. Dokážou si pomoci a položit základy přátelství také svým synům, kteří spolu do té doby spíš bojovali?

Příběh mi přišel zajímavý a docela nevšední. Bavilo mě sledovat dvě ženy, které jsou v mnoha ohledech rozdílné, ale zároveň mají i něco společného. Každá druhé předává své životní zkušenosti a postoje, a tak se postupně navzájem ovlivňují. Jejich přátelství jim otevírá dveře do jiného světa, než ve kterém dosud žily, a zároveň jim pomáhá podívat se na sebe i svůj život trochu jinak.

Hodně mě oslovilo, jak se autorka věnuje ženským tématům, která v knihách nebývají tolik zmiňována. Píše o osamělosti v určitém věku, o snaze zvládat zároveň kariéru i domácnost, o skrytých problémech v rodinách nebo o tom, jak naše upřednostňování sebe sama dopadá na lidi v našem okolí. Do příběhu se dostává také respektující výchova a ochrana přírody.

Obě hlavní ženské postavy jsou vykreslené velmi dobře. Líbilo se mi, že žádná z nich není jen černá, nebo bílá. Jsou odlišné, každá má svůj vlastní pohled na svět, ale pořád jsou to ženy, které řeší různé starosti a hledají, jak se svým životem naložit. Postupně si k sobě nacházejí cestu a v některých věcech se začínají podobat. Z knihy si odnáším myšlenku, že i když jsme každý jiný, můžeme se od sebe navzájem inspirovat a vzít si to, co nás osloví. Nemusíme se celý život držet jen toho, jak jsme byli nastavení na začátku. Právě tahle možnost vzájemně se ovlivnit mi na příběhu přišla moc zajímavá.

Ocenila bych, kdyby obě postavy dostaly ještě o něco více prostoru a dozvěděli jsme se víc o jejich minulosti. O Andree se něco dozvídáme díky její mamince, Jolanta pro mě ale zůstala záhadnější, přestože mě hodně zajímala. Ráda bych se dozvěděla, co ji utvářelo a jak se dostala k tomu, jak přemýšlí a žije.

Styl autorky mě zaujal. Kniha nejde jen po samotném příběhu, ale otevírá i témata, která mě přiměla přemýšlet. U respektující výchovy mi místy připadalo, že se na ni trochu tlačí, zároveň ale autorka ukazuje, že nemusí fungovat vždy a za všech okolností. Ani respektující maminka totiž není dokonalá a také může dělat chyby.

Za mě je to velmi zajímavý román, který vás může přimět zamyslet se nad tím, jakou ženou vlastně jste a jestli byste si od někoho jiného nemohla vzít něco, co vám dává smysl. A to mi na knize přišlo moc fajn. Pokud vás zajímá typicky netypický ženský román, určitě ji doporučuji.

Andrea a Jolanta. Dvě ženy tak rozdílné, že už snad ani víc nemůžou být. Jedna puntičkářská workoholička, druhá otevřená umělkyně. Dohromady je svede spor jejich potomků a ony zjišťují, že je vlastně fajn začít zkoušet nové věci a že silné přátelství může vzniknout i téměř z ničeho.

Hned na začátku jsem zjistila, že mám v sobě kus Andrey i Jolanty. Díky tomu jsem dokázala pochopit, proč se chovají tak, jak se chovají. Dokázala jsem se do obou vcítit, a tak nějak jsem balancovala mezi jejich životy.

Příběh je tu vcelku jednoduchý. Dva malí kluci se ve školce nemají rádi a matky se snaží zjistit proč tomu tak je. Díky tomu si najdou cestu k sobě i k činnostem, které by jinak vůbec nikdy nezkoušely. Je skvělé, že je tu ukázáno, že ani jedna z cest není ta pravá. Každá má svá pro a proti a je skvělé, když se vše podaří vyvážit.

Kromě toho tu máme spousty dalších témat. Ať už Andreina maminka, která nedávno ovdověla a teď neví, co si se sebou počít. Anebo dědečkův deník, který nám ukazuje, jaký byl život na vesnici před cca šedesáti lety. Je tu skvěle porovnáno postavení žen tehdy a nyní a celkově to vede k myšlenkám o tom, jak velkou roli má žena v rodině.

Celý ten příběh mi byl blízký, ale bohužel mi kniha nakonec nesedla. Místy to na mě bylo zdlouhavější, a hlavně mě nebavily pasáže o výchově dětí. Bylo toho tady na mě moc a raději bych se více věnovala „dospěláckým“ věcem. Možná to byl i můj osobní problém, protože nemám ráda, když se matky chlubí svými dětmi, co všechno umí, jak jsou skvělé, a to jsem bohužel z této knížky cítila.

Ze začátku byl můj zájem velký, ale bohužel postupně jen opadal.