Silo

Víte, jak poznám moc dobrou knížku, u které vím od první stránky, že je na 5 hvězd?
Když jsou bezvadně napsané i epizodní postavy které se jen mihnou. Když si s někým už začneš utvářet pouto a puf - najednou je pryč.
Tahle holka to přesně měla. Miluju ji.
Kolik je v té knížce něhy a zároveň nemilosrdných zvratů. A úzkost, která se na mě přenášela při hledání pravdy vůbec nejde popsat.
Autor si dal práci jak s hloubkou postav, tak s propracovaností celého toho světa. A moc kvituju, že informace uvolňoval v té správně míře. Abych se nevztekala, jak mlží ale zároveň pořád zůstávalo tolik, co člověk neví!
Další věc, která musí být vyzdvižena je samotný děj a posloupnost knížky. Pohltí tě to ať chceš nebo ne. Ty události tu do sebe zapadají jako promazaný, promyšlený mechanismu. A jediný účel je, aby si čtenář řekl, že pro PRAVDU udělá všechno, stejně jako hlavní postava šerifa.

Už je to zatraceně dlouho, co jsem četla nějakou dystopii, anti-utopii, knížku z žánru, který mě naučil milovat George Orwell se svým 1984. Myslím, že poslední knížka postapokalyptického žánru bylo My od Zamjatina.

Do těch dnešních dystopií se moc ráda nevrhám. Ne že by snad Hunger Games nestálo za to, ale většina knih není taková a jen marně zapadá do šedi toho nespočtu knih, které v tomto žánru vychází. Všechny jsou totiž na jedno brdo - kluk, holka, záchrana světa, láska, happyend. A co z toho? Jedna dvě knížky dobré, ale pak?

Proto jsem tak vděčná za Silo. I když abych byla upřímná, zprvu jsem z něho měla taky obavy - co když taky zapadne mezi tu puberťáckou šeď a zklame mě.

Naštěstí recenze hlásaly něco jiného a já se tedy směle vrhla na četbu.

A hned na prvních stránkách jsem zůstala zírat. Tohle se ani v nejmenším nemůže rovnat svým kolegyňkám ze žánru dystopie. Tohle je to tiž víc než co jiného především obraz lidstva. Nejde tu o hrdiny a jejich manýry a gesta, nejde tu o ohromnou a velkolepou bitvu o život, především tu jde o lidi. Lidi ve své základní a nejprostší podobě - o krvelačné bestie, kterým jde jen a pouze o vlastní přežití.

Skvělé, skvěle vykreslené, propracované a promyšlené. Každý detail má svůj význam a místo - stejně tak jako každý člověk žijící v Silu.

Silo mě opravdu víc než mile překvapilo a ještě teď mám z něho tak trochu husí kůži. Asi proto, že je to tak realistické. Na idealismus totiž můžete s klidem zapomenout - když jde lidem o život, stávají se z nich zvířata a to autor zjevně ví.

Autor je zřejmě velice schopný spisovatel a já doufám, že mi to potvrdí i v nějaké další své knize.