Sedmé jaro po míru

Počátek padesátých let, Estonsko. Země stále nese stopy války, kolektivizace i násilných sovětských deportací, během nichž byly na Sibiř odvlečeny desetitisíce lidí, a na venkově přetrvává nejistota a obavy.
Malá dívka chápe svět kolem sebe po svém - skrze opuštěné usedlosti, zaplavené louky, zamrzlé řeky i tajemné zvěsti o "lesních bratřích", kteří se skrývají hluboko v lesích a odmítají se podřídit nové moci. Ještě nerozumí politice ani dějinám, ale o to silněji vnímá napětí, všudypřítomnou propagandu a podivnou proměnu svého okolí. A tak mezi ruinami války, sovětskou rétorikou a venkovskou každodenností vzniká jemná mozaika dětských pozorování, obrazů a vzpomínek.
Kniha vychází v revidovaném překladu význačného literárního vědce, spisovatele a propagátora estonské kultury Vladimíra Macury (1945-1999).