Čekárna číslo tři

Katarína Ptáčková dochází na terapii, pracuje, žije sama a snaží se udržet svůj život v klidu, který je spíš naučený než skutečný. Když si v čekárně všimne podtržené věty v časopise a ženy v tmavém kabátu, spustí se v ní něco, co už nejde snadno vrátit zpátky. Nejdřív jen nejasný neklid, drobné obrazy, pocit cizí přítomnosti. Pak staré fotografie, matčiny poznámky a vzpomínka na noc, kterou jí kdysi někdo pomohl ztratit. Čekárna číslo tři je psychologický román o paměti, o tom, jak snadno může být dětské vnímání přepsáno cizím hlasem, a o následcích, které přetrvají dlouho do dospělosti. Katarína se postupně vrací k události z dětství, v níž zahlédla a zaslechla víc, než jí bylo dovoleno unést. Její pátrání ale nesměřuje jen k jedné ženě a jedné noci. Míří i k tomu, co s člověkem udělá, když se naučí pochybovat o sobě dřív, než to stihne udělat někdo jiný. Román stojí na tichém napětí, drobných posunech a postupném odkrývání toho, co bylo léta schované ne proto, že by to zmizelo, ale protože to bylo zmenšeno, umlčeno a vráceno jako omyl.