Deník všedního smutku

Mahmúd Darwíš (1941–2008) je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů moderní arabské poezie a „hlas palestinského národa“. Deník všedního smutku je jeho první rozsáhlejší prozaické dílo – ačkoli ke všednosti a prozaičnosti má daleko. Texty v něm obsažené oscilují mezi básní v próze, esejí a svědectvím. Vyprávějí o zkušenostech mladého izraelského Palestince z Galileje, který na vlastní kůži zažil klíčové události palestinských dějin 20. století, přičemž osobní zážitky se v nich prolínají s kolektivní pamětí: od vysídlení a vyvlastnění roku 1948 přes každodenní strasti „nepřítomného přítomného“ navrátilce, výslechy a věznění až po bolest z porážky v šestidenní válce roku 1967. Darwíšův „deník“, prodchnutý vzpourou i zoufalstvím, meditující i burcující, je zároveň ironickým dialogem s okupantem, vysoce aktuální úvahou o násilí v každodenním životě Palestinců i lyrickou reflexí ztráty domova.

Kniha byla poprvé vydána roku 1973, kdy už byl tehdy dvaatřicetiletý Mahmúd Darwíš slavným a uznávaným básníkem a novinářem, a tímto textem uzavřel své „revoluční“ období, načež odešel do mnohaletého exilu. Česky nyní vychází v novém, doplněném vydání.