Jeden z nás: Příběh o Norsku

Škoda, že se matce nepodařilo té bestie zbavit už v lůnu, když pocítila, že by se neměl narodit. Åsne Seierstad na téměř 600 stránkách nás nechala nahlédnout do dne, který změnil Norsko tím nejbrutálnější způsobem, ale i do života masového vraha a jeho rodiny. Nejsem příznivcem knih o zrůdách, které páchají teroristické útoky a jiné podobné činy, protože to je přesně to, co chtějí ... aby se o nich psalo. Knihu jsem četla po začátku války v Izraeli a útoku na filozofické fakultě v Praze a nemohu se ubránit lehkému srovnání v selhání bezpečnostních složek. Jak v Norsku, tak i v Izraeli a prý i v Praze se dalo zabránit tomu, aby zemřelo tolik nevinných lidí. Jako vždy jsem si našla na internetu pár článků a už jeho matka věděla, že není normální.

""Psychologické zprávy uvádějí, že Wenche Behringová vnímala svého syna jako „agresivního a hyperaktivního", už když ho kojila. Když byly Andersovi čtyři roky, začala údajně mít strach ze synova násilnického chování.

„Viděla ho jako dospělého násilníka, ačkoli to byl ještě malý chlapec," napsal ve svém díle Norská tragédie Aage Borchgrevink. „Bála se, že zaútočí na lidi kolem sebe."

Matku psychologogové označili jako osobu s extrémně složitou výchovou a jako hraniční osobnost trpící silnou, ač jen částečně viditelnou depresí, která do svého syna promítá své primitivní agresivní a sexuální fantazi.""

Je možné, že za jeho chování a následné události mohl přece jenom nezájem rodičů o něj nebo se prostě už narodil jako bestie?

Příběh lůzra. Od dětství až po současnost. Výborně popsaný Breivikův život, od malička - v jakých poměrech vyrůstal, jeho dětství, dospívání a pomalá cesta k tomu, jak se z něj stal masový vrah.
Kniha je napsaná velice čtivě a ačkoliv jde vlastně o literaturu faktu, čte se to výborně, jako román. Pokud vám tedy není špatně z hlavního hrdiny... Nebo pokud vám z něj není tak špatně, že už nemůžete číst dál. Pro mě neobyčejně zajímavý vhled do toho, jak se z člověka stane zrůda bez svědomí, totální lůzr s přebujelým egem.
Zároveň se Breivikovým příběhem prolínají i životní příběhy jeho obětí a to, co předcházelo masakru.
To čtení bylo trochu masochistické, ale velmi, velmi zajímavé. (AP)

Åsne Seierstad píše naprosto perfektní reportáže a to tvrdím jako někdo, kdo čte reportážní literaturu jako primární žánr, který čtu. Je pravda, že ještě víc se mi ještě o něco více líbíla reportáž „Dvě sestry“ ale obě jsou naprosto skvělé.
— Tato reportáž se snaží přinést co nejširší pohled na Anderse Breivika. Autorka začíná od seznámení jeho rodičů a končí líčením toho, jak se žije Breivikovi ve vězení. Velký prostor je věnován také obětem masakru na ostrově Utøya, jejich životě a touhám, než Breivik ukončil jejich život a také cítění rodičů, kterým obrátila život ztráta jejich dětí.
— Život AB autorka sleduje opravdu důkladně a to opravdu už od doby jeho dětství, přes pubertu, kdy se pohyboval v komunitě graffiti writerů. Je zajímavé vidět, jak se AB noří stále více a více do vlastního světa. Ať už je to nejdříve svět online her nebo později svět konspiračních teoretiků a bojovníků za „Bílou Evropu“. Část této knihy, pokud ne celá se dá celkem číst jako zajímavá studie o vzniku a vzestupu zla.
— Samotnému masakru na ostrově Utøya i teroristickému útoku, který tomu předcházel v Oslu je zde dopodrobna rozebrán minutu po minutě a to včetně všech těch obrovských chyb, které udělala nejen policie ale i jiné složky a subjekty. Čte se to opravdu dobře a zejména v druhé polovině, kde se většina odehrává na ostrově Utøya hltáte každou stránku a soucítíte s těmi dětmi, které bojují o svůj holý život. Každopádně knihu mohu stoprocentně doporučit stejně jako snad vše, co vydává Absynt.