Vita

Vita znamená italsky život a hrdinka s tímto jménem je jeho personifikací. Její síla, kouzlo, nezlomnost, odvaha, nevyzpytatelnost a zpupnost z ní činí hybatelku událostí velkého románu o lásce a zradě, odchodech a návratech, setkávání a míjení.

V roce 1903 připlují do New Yorku spolu s tisíci dalšími chudými italskými emigranty, kteří se vydali za oceán za lepším životem, i devítiletá Vita a jedenáctiletý Diamante, vzdálení příbuzní ze vsi Tufo u Minturna v jižním Laziu. Ocitnou se uprostřed bídy, nemocí, násilí, vykořisťování, mezi vyděrači z Černé ruky a rodící se mafií. Patří k opovrhované menšině, která nezná jazyk Nového světa. O to houževnatěji následují své sny, učí se síle slov a testují pevnost milostného pouta i křehkost lidských citů.
Melania G. Mazzucco se vydala po stopách rodinné paměti, ale nenapsala ságu, nýbrž epos, v němž na ploše více než půl století postupně skládá mozaiku kolektivního příběhu italského vystěhovalectví do USA, příběhu o úspěchu a bohatství, ale i o nezdaru, prohře a ztrátách. Vita je zároveň moderní legenda o lásce, o lásce, která nepřenáší hory, zato trvá, třebaže jí osud staví do cesty válku, oceán, krizi hospodářskou i osobní. A také je to výslovný hold románu, žánru, který je stále vitální, navzdory opakujícím se věštbám jeho brzkého konce. Ženami obletovaný a ženou zrazený Enrico Caruso, mladý Charles Chaplin, který ještě nedobyl svět filmu, se v díle objevují jak vedle postav neznámých, avšak dohledatelných v matrice, tak i vedle těch, které se zrodily v mysli autorky. Lineární a posloupný běh času je zpřetrhán, jednotlivé díly znovu pospojovány tak, aby čtenáři mohli společně s autorkou objevovat zvraty a úskoky ironie osudu i sílu života, který si vždycky hledá cestu ke svému pokračování.