Smích a pláč: Církev, do které stojí za to patřit

Žijeme v době vysoké duchovní otevřenosti, ale nízké důvěry k církvi. Přesto zde stále zůstává potřeba uzdravující komunity. Kdesi uvnitř naší duše se ozývá jemné volání a touha po komunitě, která nám pomáhá nést naše starosti a s níž můžeme sdílet své radosti. Po komunitě, která se s námi směje štěstím a také s námi pláče v naší bolesti. Církev může, ba dokonce musí, takovou komunitou být. Má k tomu nejlepší předpoklady.