- VOKNO 12-13
Chystá se
VOKNO 12-13: časopis pro druhou i jinou kulturu s doprovodnými komentáři a studiemi
Nakladatel: Pulchra
899
False
1
127
2
4
24
576802
0
Do oblíbených
Přihlašte se nebo registrujte a přidejte si zboží do oblíbených.
899 Kč
běžná cena 999 Kč
Anotace
Třetím svazkem knižního vydání samizdatového časopisu Vokno, v němž jsou obsažena čísla 12 a 13, navazujeme na dva předchozí svazky, v nichž jsou zahrnuta čísla 1-6 (svazek I.) a 7-11 (svazek II.). Opět si můžeme připomenout strategii přežití v nepříznivé době, zároveň získáme možnost, jak historicky nahlížet na regionální i světové hudební trendy, výtvarné umění, nebo na postoje některých intelektuálů.
Kompletně revidované původní texty doplňují úvodní komentáře Františka Stárka Čuňase, Vladimíra Lábuse Drápala, Josefa Rauvolfa, Zdenka Nešpora, Jiřího Fiedora a závěrečná studie Jany Růžkové. Původní obsah a řazení příspěvků včetně ilustrací jsou zachovány, edice je doplněna o jmenný rejstřík a seznam vyobrazení. Jde o třetí ze čtyř připravovaných svazků, v nichž vyjde všech patnáct samizdatových čísel Vokna.
Jestliže je pro všechny nezávislé kultury typická určitá nedůvěra, s níž dávají přednost vyjádření skrze "self-management“, pro časopis Vokno to platí dvojnásobně. Nejen proto, že se v období totality stal centrem československé nezávislé kultury a tudíž i synonymem politického odporu, ale také proto, že nemohl jinak, než se zaměřit na svou vlastní soběstačnost a autodidaktický přístup.
Časopis Vokno vystavěl hraniční území mezi totalitní mocí a svobodnou kreativitou: Stal se symbolem hledání nezávislého vyjádření a v době marxistického mediálního blafování vyvinul sobě vlastní kreativní autonomii. Vokno vytvořilo rovněž intelektuální zázemí pro všechny jedince, kteří byli v antagonistickém vztahu s normalizační politikou. Historický přínos časopisu je tedy právě v tom, že se v období naprostého ukřižování svobodné kreativity dokázal vzepřít omezenému pokrytectví a poskytl prostor pro informace, jež jinde nebylo možné publikovat ani číst. Neodmyslitelně se tak řadí mezi ty zdroje nezávislé kultury, které se staly jednak „generátorem“ nových myšlenek a na straně druhé i jejím efektem.
Kompletně revidované původní texty doplňují úvodní komentáře Františka Stárka Čuňase, Vladimíra Lábuse Drápala, Josefa Rauvolfa, Zdenka Nešpora, Jiřího Fiedora a závěrečná studie Jany Růžkové. Původní obsah a řazení příspěvků včetně ilustrací jsou zachovány, edice je doplněna o jmenný rejstřík a seznam vyobrazení. Jde o třetí ze čtyř připravovaných svazků, v nichž vyjde všech patnáct samizdatových čísel Vokna.
Jestliže je pro všechny nezávislé kultury typická určitá nedůvěra, s níž dávají přednost vyjádření skrze "self-management“, pro časopis Vokno to platí dvojnásobně. Nejen proto, že se v období totality stal centrem československé nezávislé kultury a tudíž i synonymem politického odporu, ale také proto, že nemohl jinak, než se zaměřit na svou vlastní soběstačnost a autodidaktický přístup.
Časopis Vokno vystavěl hraniční území mezi totalitní mocí a svobodnou kreativitou: Stal se symbolem hledání nezávislého vyjádření a v době marxistického mediálního blafování vyvinul sobě vlastní kreativní autonomii. Vokno vytvořilo rovněž intelektuální zázemí pro všechny jedince, kteří byli v antagonistickém vztahu s normalizační politikou. Historický přínos časopisu je tedy právě v tom, že se v období naprostého ukřižování svobodné kreativity dokázal vzepřít omezenému pokrytectví a poskytl prostor pro informace, jež jinde nebylo možné publikovat ani číst. Neodmyslitelně se tak řadí mezi ty zdroje nezávislé kultury, které se staly jednak „generátorem“ nových myšlenek a na straně druhé i jejím efektem.
Třetím svazkem knižního vydání samizdatového časopisu Vokno, v němž jsou obsažena čísla 12 a 13, navazujeme na dva předchozí svazky, v nichž jsou zahrnuta čísla 1-6 (svazek I.) a 7-11 (svazek II.). Opět si můžeme připomenout strategii přežití v nepříznivé době, zároveň získáme možnost, jak historicky nahlížet na regionální i světové hudební trendy, ...