Ludwig

(...) Přestože poezie Kateřiny Rudčenkové nese s sebou některé debutantské hrubky (kvalitativní nevyváženost, přílišné tíhnutí k uměleckým vzorům), je zároveň poezií úporně hledající vlastní jazyk a výraz. V Ludwigovi již můžeme vysledovat náznaky budoucího uměleckého osamostatnění. Vedle úspornosti a sdělnosti obrazů jsou to především jemný cit pro imaginaci, originální metaforičnost a zříkání se sentimentu.

(...) K neústupnosti autorčina vidění se v naší mladší poezii obtížně hledají stejně odvážné paralely. (...) V básnické sbírce Ludwig čiší z každého slova nastartovaná destrukce a s tímto pohybem jako by se sunuly zároveň celé obrazy do jiných míst a jiných těl.