(...) básník nemá okoralé srdce ani neměl schovaného Žida ve skříni. Bojoval za krále, co prohrál, a vítěze pranic nezajímalo, kdo ho bodal zezadu a kdo ne. I proto je Čejkova sbírka nostalgická, plná tajemného smutku a nepřiznané křivdy. "Ve vypuštěném bazénu/ popíjím hořký fernet./ Svou budoucnost v básnickém skanzenu/ vidím poněkud černě.// Ztratil jsem klíče od správných dveří./ Falešné lustrační seznamy/ málokdy usvědčí ty, co si věří./ Můj známý fízl je neznámý."