(...) Největší předností knihy je kritická věcnost: Sounes se držel faktů a hodnověrných svědectví a příliš nedbal na vyprávění bájných starců a kolující legendy, které z umělce dělaly démonickou bytost a prokletého básníka. Máme zde příběh člověka, který, "i když dostane rozdány špatné karty, dokáže vzdorovat nepřízni osudu" a vytvořit dílo, které se ještě donedávna pokládalo za ryze autobiografické.