(...) Štětina ho (J. Londona, pozn. Kosmas.cz) v lecčems připomíná, především však schopností proniknout až do dřeně často krutých osudů. Tam, kde v sobě dokáže zapřít novináře považujícího za nezbytné vysvětlit (samozřejmě podle svého vidění) politické souvislosti příběhů, jsou jeho povídky strhující (Úsměv idiota Gríši, Století zázraků, Bílé noci ad.). Kde dává přednost výkladu (jako ve Strážci Altaje), docílí publicistické ilustrace.