(...) Každá otázka položená postavou či sugerovaná čtenáři textem zůstává takto nezodpovězena viset v absurdním vzduchoprázdnu, žádná načatá epizoda se nedočká své pointy. A tak se text pohybuje v napětí mezi dvěma póly danými již jmény hlavních postav, pana Tso a pana Nitze, evokujícími minimalistický dialog "Tso?" "Nitz." Důvtipný překlad Tomáše Míky umožnil zachovat nejen slovní hříčku těchto jmen, ale i jiná místa textu prostoupená typicky beckettovským absurdním humorem plynoucím z pocitu dezorientace a zoufalství.