(...)Lambert sleduje spíše formování a proměny jednotlivých heretických směrů než konkrétní - byť jakkoli proslulé - příběhy lidí obviněných z kacířství. Věnuje se působení valdenských v mnoha oblastech Evropy či lollardů v Anglii, stejně jako husitskému hnutí, jemuž poskytl značný prostor. Jeho náhledy na nejslavnější českou herezi však nevyrůstají ze systematické znalosti české literatury; Lambert se v duchu zásady bohemica non leguntur opírá pouze o ty práce českých vědců, které vyšly anglicky, německy či francouzsky. A patrně nejinspirativnějším zdrojem informací se pro něj stala díla zahraničních bohemisticky orientovaných badatelů, především německých historiků Ferdinanda Seibta a Winfrieda Eberharda.(...)Souhrnné dílo o "podzemních hnutích" v západokřesťanském kulturním okruhu ovšem doposud citelně chybělo - a vydání Lambertovy knihy tak zacelilo další z oněch příslovečných mezer české historické produkce.