Cílem příručky je co nejpřehledněji postihnout všechny slovní druhy v arabštině (vyjma sloves) v takové míře, aby jejich užití tvořilo základ kvalitní komunikace a napomohlo porozumět i literárním textům.
Učebnice irácké hovorové arabštiny reflektuje současné reálie Iráku. Tuto konverzační příručku mohou použít i ti, kdož se chtějí domluvit v oblasti Zálivu (Kuvajt, Katar, Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie).
Kniha o středověké astrologii založená na rukopisu jednoho z nejvýznamnějších astrologů na abbásovském dvoře. Abú Macšar al-Balachí (Albumasar, z.885) je autorem mnoha knih, mezi nimi Velkého úvodu do vědy o hvězdách.
Krátké pohádkové příběhy jsou v této knize podány tak, jak si je vyprávěli a dosud vyprávějí lidé vysoko v horách sedící okolo svého kotlíku horkého čaje uvařeného na ohništi ze tří kamenů.
V Súdánu se hovoří mnoha různými jazyky a dialekty, ale autoři se soustředili na súdánskou hovorovou arabštinu, kterou se hovoří hlavně v okolí hlavního města.
Díky malému, ale pečlivě připravenému výběru povídek moderních javánských autorů nahlédneme prostřednictvím jejich tvorby do duchovního a společenského života Jávy.
Lidské osudy mohou být tajemné a neproniknutelné všude na světě, ale Indie má tu zvláštnost, že z obyčejných věcí dělá kouzla a z kouzel obyčejné věci.
Nakladatelství Dar Ibn Rushd vydalo již několik knih o historii a současnosti zemí Orientu. Mezi ně patří Sýrie, Libye, Tunisko, Království Saúdské Arábie a Marocké království.
Kniha je věnována čtyřem historicky nejvýznamějším městům na území Saúdské Arábie. Mekce, Medíně, Rijádu a Džiddě. Jsou to města, která vždy hrála významnou roli při rozvoji kultury a obchodu v arabském světě.
V povědomí o literatuře zemí Orientu je mezi českými čtenáři většinou zapsáno jen několik nejslavnějších jmen, jako Džibrán Chalíl Džibrán, Táhá Husejn, Nadžíb Mahfúz (nositel Nobelovy ceny za literaturu), a další.
Název by mohl navodit dojem, že je knížka určena malým dětem. Avšak toto je kniha o pradávné indonéské lidové slovesnosti, která byla odjakživa v podání pawangů - lidových vypravěčů - plná národních hrdinů, ale i hrůzostrašných strašidell.
Ve svých sedmnácti letech opustil autor v roce 1958 rodnou Sýrii a již se nikdy nevrátil. Jeho druhým jazykem se stala čeština. Proto i jeho malá sbírka různých postřehů a myšlenek, které si během života zapisoval na různé lístečky, je dvojjazyčná.
V současné době se muslimové ve velké části světa netěší příliš velké oblibě. Vybraní autoři nepíší ani chvalozpěvy, ani hanopisy, ale jejich zasvěcený pohled poskytuje čtenáři představu o všedním životě, problémech i radostech indického muslima.
Jedním z hlavních témat, které se v nové malé sbírce básní snaží autor řešit, je jeho vztah k rodné Sýrii. Tu v sedmnácti letech opustil a nikdy se nevrátil. Přijal za své nové kulturní prostředí, v němž většinu života žije. V arabštině.