Na počátku 17. století dávali reprezentanti předního jihočeského královského města Českých Budějovic ostentativně najevo, že jejich obec ztělesňuje jeden z pilířů katolicismu v nábožensky rozštěpeném království.
V době, kdy už ve vestfálských městech několik let jednali diplomaté válčících států o míru, vpadl do špatně chráněného Českého království švédský generál Hans Christoph Königsmarck a v létě 1648 směle zaútočil přímo na jeho srdce, Prahu.
Za tento poutavý a zábavný vhled do minulosti vděčíme vrchnímu strážmistru Václavu Šrolovi. Své vzpomínky o službě v Borovanech psal kolem roku 1940 – deset let poté, co ukončil svoji třicetiletou četnickou kariéru.
Kniha vychází u příležitosti 150. výročí založení Gymnázia Jana Valeriána Jirsíka v Českých Budějovicích.
Krátkými životopisnými medailonky jsou v ní představeni vybraní význační absolventi, kteří na tomto ústavu odmaturovali.
Až do počátku třicetileté války se katolická a prohabsburská metropole západních Čech Plzeň honosila svou nedobytností – na jejích pevných hradbách ztroskotali opakovaně i husité.
Druhý díl sleduje švédský nástup, začínající pohromy císaře v říšské politice a v neposlední řadě francouzské pojímání válečného dění, jež mu vtisklo širší mezinárodně-politický charakter.
Bitva na Bílé hoře bývá označována jako největší prohra českých dějin, jako národní tragédie nejhoršího dosahu. Málokteré bitvě byl přisuzován tak tragický význam jako této krátké vojenské srážce, která netrvala ani celé dvě hodiny.
Senátor, poslanec, národohospodář, družstevní pracovník, publicista, mecenáš, filantrop, funkcionář mnoha spolků a organizací, církevní reformátor, arcibiskupský a biskupský kandidát, ale především katolický kněz na jihočeském venkově.
Ferdinand I., římský císař, český a uherský král, velkou část svého politického života prožil do určité míry ve stínu svého staršího bratra, císaře a španělského krále, Karla V.
Anbanterové z Rozndorfu byli měšťanskou rodinou hornofalckého původu, žijící koncem 16. a během 17. století v šumavském zlatonosném městě Kašperských Horách.
Kniha představuje formy a proměny ženské práce v 19. a 20. století. Přibližuje dobové diskuse a reflektování ženské práce, její vývoj a determinaci genderem, třídou, náboženstvím nebo regionem.
Novohradské hory na pomezí Jihočeského kraje, Dolních Rakous a Horních Rakous představují vyhledávanou oblast pro milovníky turistiky všeho druhu. Výčet atraktivit, na které tady lze narazit, je rozsáhlý.
Stěžejními tématy této práce jsou změny v titulatuře, podoba nobilitačního procesu, a v neposlední řadě také zásluhy, díky kterým bylo možné stát se v pobělohorském období, resp. v letech 1627–1657, šlechticem.
