K čemu se vlastně filmařovi hodí zvukař? Jaká je úloha zvuku při natáčení? A při přípravách? Pokud vás zajímají odpovědi na tyto otázky, a zároveň nejste zvukaři a nechcete se utopit ve složité teorii, tato kniha je tady právě pro vás.
Často a s oblibou se říkává, že herectví ‘je jen jedno’. Nevyžadují ale různé divadelní druhy a žánry odlišné přístupy k performanci příběhu, který je základem každého divadelního díla?
Situacionisté tvrdili, že pod úrovní ulice se rozléhá nekonečná pláž. V duchu této poetické a v zásadě revoluční představy Alt obsesivně dokumentuje pouliční výkopy.
Neobvyklý název knihy odkazuje jednak k negativním sebedefinicím, které jsou pro Ivana Vyskočila charakteristické (Nedivadlo, Nehraje se), ale zároveň napovídá, že se tu o Vyskočilových fabulích píše v souvislostech s příběhy jiných vypravěčů.
Autorka vychází z vlastních dlouholetých zkušeností a čtivým a zajímavým stylem zprostředkuje nejen studentům, ale všem zájemcům o herectví vlastní teoretické poznatky a názory nejen své, ale i významných osobností kinematografie.
Autor se ve své studii pokouší postihnout průniky a rozdíly jazyka hudby a filmu, vzájemné tvůrčí ovlivňování obou uměleckých forem a společné a rozdílné parametry hudebního i filmového vyjadřování.
Michal Hýbek nebyl jen „kameraman disentu“, byl všestrannou osobností s kontakty a zájmy v oblasti hudby, výtvarné kultury a divadla, o kterých přinášel svou tvorbou svědectví.
Chionova kniha otevírá v oblasti filmových studií novou oblast: jestliže filmová teorie nahlíží svůj předmět zpravidla z hlediska vizuality, Chion situuje výchozí bod svých analýz do zvukového aspektu filmu.
Kniha se věnuje v první řadě dramatické tvorbě autorů Vídeňské skupiny Ernsta Jandla a Elfriede Jelinek, které spojuje experimentální poetika a současně téma kritiky nacismu.
Kolektivní monografie obsahuje čtyři vzájemně se doplňující studie k tématu soudobé hudby. Studie Vladimíra Tichého a Tomáše Krejči se soustředí na páteřní teoretické problémy hudby 20. a počátku 21. století.
Kniha Česká škola neexistuje přináší jedinečný pohled na Československo očima cizince, který v Praze prožil jedno z nejdůležitějších období svého života. Goran Marković (*1946), velká osobnost jugoslávské, resp. srbské kinematografie.
Fotografie byla od počátku využívána cestovateli jako v porovnání s do té doby rozšířenými kresbami objektivní médium k zaznamenání vzdálených objektů a míst.
Autorská kniha reaguje na to, jaké vizuální strategie jsou ve veřejném prostoru uplatňovány se záměrem postupného upevňování represivního systému kontroly a za účelem přeměny návštěvníka v zákazníka.
Kniha nechce v žádném případě vzbudit v čtenáři dojem, že teprve po jejím přečtení pro něj bude možné hrát na smyčcových nástrojích intonačně čistě. Jejím hlavním cílem je objasnit, jak vynikající instrumentalisté vlastně intonují...
Co je to performativní filosofie a jakými tématy se zabývá? Jak souvisí filosofické myšlení s divadelní tvorbou? Filosofka Alice Koubová na tyto otázky odpovídá.
