Nakladatelství Akademie múzických umění

Kapitoly z teorie a historie dramatické výchovy jsou koncipovány především jako studijní text pro posluchače katedry výchovné dramatiky DAMU, poslouží však jako úvod do problematiky i širšímu publiku.

Fotografická biografie Félixe Tournachona alias Nadara (1820–1910) se objevila kolem roku 1900, když autorovi bylo 80 let. Je to série vyprávění, v nichž tento slavný fotograf, romanopisec, karikaturista a aviatik zachytil svůj neobyčejný život.

Soubor fotografií představuje pokus zdokumentovat nejstarší pražskou okrasnou školku, založenou v roce 1918.

Publikace prezentuje výsledky aktuálních výzkumných aktivit Výzkumného centra MARC na poli akustiky hudebních nástrojů, které mají na Hudební a taneční fakultě AMU více než čtyřicetiletou tradici.

V několika kapitolách se autoři, působící na hudební a taneční fakultě a filmové fakultě AMU, zamýšlejí nad rozmanitými aspekty vzájemných vztahů mezi hudbou, zvukem a prostorem.

Soubor divadelních kritik významného představitele české literární kritiky Václava Tilleho (1867-1937), který autor sám koncipoval pro knižní vydání.

Osobně laděný portrét jednoho z našich největších houslistů.

Nové vydání skript, v nichž autor přehledně dokládá, že úkolem střihové skladby není jen slučování scén a sekvencí v ucelené filmové dílo, ale i „sdělení nesděleného“.

Druhé, rozšířené a přepracované vydání oblíbené studijní pomůcky. Její hlavní část tvoří texty písní a árií z pěveckých učebních pomůcek (Vaccai, Parisottiho arie antiche, Marchesiho vokalízy, Koželuhovy arietty).

Orchestrální studie pro klarinet představují soubor často uváděných českých (1. díl) a zahraničních (2. díl) orchestrálních skladeb.

Orchestrální studie pro klarinet představují soubor často uváděných českých (1. díl) a zahraničních (2. díl) orchestrálních skladeb.

Publikace je poctou české hudbě a jejím tvůrcům označovaným jako „skladatelská generace sedmdesátých let 20. století“.

Žánrově se jedná o publikaci didaktickou, výklad je cíleně podpíraný argumentací a ilustrativními příklady a buduje pro svého čtenáře opravdové základy ke všemu hudebnímu umění.

Z publikace tohoto francouzského kritika a divadelního historika, která v originále poprvé vyšla už před více než 150 lety (v roce 1852), citují snad všechny starší i současné práce autorů zabývajících se dějinami evropského loutkového divadla.

V této knize se texty historiků a kritiků umění, filozofů, sociologů a umělců soustředí na rozhraní mezi fotografií a sochou.

V letošním sborníku se objevují různorodá témata – divadelní kritika, divadlo handicapovaných, zápis tanečních děl 19. století, fan studies, aktuální otázky fotografie a práva či architektura v extrémních podmínkách.

Polské divadelní studio Reduta (zal. 1919) bylo jedním z reformních divadel, která se kromě inscenačních experimentů zabývala hledáním zcela nových modelů společenského uspořádání.

Historická monografie se zaměřuje na organizaci studia a studijní systém a popisuje mocenské a institucionální mechanismy ovlivňující školu v jednotlivých etapách její existence od jejího založení Benešovými dekrety v roce 1946 až po počátek 90. let.

Čtenář má možnost se seznámit s tradičními principy a koncepty severoindické a jihoindické rytmiky, s rytmickými cykly a způsoby jejich počítání.

Autorem „poznámek o herectví“ je docent Josef Vinař (1934 – 2015), pedagog, psycholog a teatrolog, spojený především s působením na pražské DAMU.