„Toto vše je nám už poněkud cizí.“ Od úvodního motta své nové knihy nás Petr Šmíd zavádí do světa lopoty a úzkého vztahu s půdou, který trval od začátku lidských dějin až do doby před několika dekádami.
Tváře nabílené rýžovým pudrem Radek Fridrich napsal čarokrásnou knihu, kterou možná překvapí mnohé své čtenáře. Její pečlivě vycizelovaná čtyřverší žhnou jako uhlíky. Nic v nich nechybí ani nepřebývá, ale skrytě komunikují i mezi sebou.
Debutová kniha Jana Lassnera (*1997) je rytmizovanou prózou inspirovanou poetikami expresionismu a existencialismu, hermeneutický text, který sleduje znepokojivé dění mimo definovatelný prostor a čas.
V jedenácté básnické sbírce Mít na jazyku pokračuje autor starší generace Petr Mazanec neúhybně ve sledování svého údělu, své životní cesty. Bez mnohomluvnosti, afektu, patosu; poctivě a pokorně.
Co není environmentální? V tom duchu jeví se Čermáčkova dvanáctá sbírka coby soubor účastných (milujících?) meditací, nevyvstalých však z obvyklých žalů, nýbrž z koncentrujících rozechvění, ...
Básně ve sbírce Vězeň za dráty vznikaly jako improvizace tajně recitované spoluvězňům. Zapsané byly až po osvobození koncentračního tábora Mauthausen, kde Rajmund Habřina strávil za odbojovou činnost v Obraně národa čtyři a půl roku jako vězeň.
Původně rukopisnou sbírku ve školním sešitě daroval renomovaný autor Jaroslav Švadlena příteli básníku Petru Mazancovi, který inicioval její vydání a za trest se musel ujmout redakční úpravy.
Předkládaný soubor je výběrem z básní z autorčiny pozůstalosti a snaží se představit její tvorbu v celé šíři, od křehkých miniatur přes básnické cykly až po rozsáhlejší básně „příběhové“.
Soubor krátkých lyrických textů, které zachycují často neopakovatelné, ale krásné okamžiky všedních dnů. Vyznání
lásky ke všemu živému, zejména ke zvířatům, také k hudbě a přírodě: zde konkrétně v městečku Brumov a ve městě Brně.
Básnická kniha věnovaná všem námořnicím a námořníkům, lidem ztraceným daleko od pevniny i těm, kdo je zachraňují na svých lodích, mořským pannám, původním obyvatelstvům ukradených území, všem, kdo mají v dědičné paměti bolest otroctví ...
Modlitební kniha ztracených sudetských obcí, kancionál vytěsněných hlasů, výkaz o umírání venkova, v němž se stále ještě trochu zpívá – to je básnický debut Obecní amplióny Michala Grace, neúnavného tuláka a Ostravana se silnými venkovskými kořeny.
Zpoza dveří serverovny je slyšet hlasy vychází jako dvanáctá sbírka v rámci knižní edice LSFH, v jejímž rámci vycházejí literární debuty vítězů Literární soutěže Františka Halase, která existuje už 52 let.
Básník ponejvíce známý spirituálně (a později spíše civilně) laděnou poetikou nabízí v této drobné publikaci tři starší „pobočné texty“, volně přiléhající k jeho řadovým sbírkám.
Takzvaná „krátká báseň“ – transformující západní tradici epigramu a aforismu s východní cestou haiku, koanu – se u autora objevuje už v jeho druhotině K svému (1999). Nyní, v desáté sbírce, se tajemství její dostředivosti otevírá vědomě.
