Maso se stává slovem je strhující básnická sbírka Miloše Doležala.Jeho básně-dokumenty jsou nevybíravým svědectvím, v němž drsná až na kost odřená slova bez metafor staví do kontrastu s životem, vírou a bolestí.
Básnická prvotina Sdílení polohy bylo ukončeno jedné z nejvýraznějších básnířek své generace i současné poezie Bernardety Babákové (* 1994), je autentickým hlasem s vlastním vyzrálým stylem.
Frantovo pole a jiná čtrnáctiverší je další básnická sbírka v níž na sebe renomovaný autor bere nelehký úkol, když se na ploše sedmatřiceti jazykově vycizelovaných básní ohlíží za zásadními okamžiky celého svého života i za celým dvacátým stoletím.
„Tak to vidíš, to máš za to, žes netvořil kýče,“ píše novoříšský poustevník, malíř a literát Jan Moštěk ve své Baladě milostné, díle, které vzniklo kolem roku 1968 v krátkém období, kdy se naplno věnoval i psaní.
Specifické vidění světa, které se u Moštěka projevuje ve všech jeho textech, spočívá v překvapivých pointách a nečekaných zkratkách. Postavy vystupující ve Hře o baronu, který se stal vládcem, jakoby vypadly z předlohy pro loutkové divadlo.
Básnický debut scénáristy, laureáta Literární soutěže Františka Halase a publicisty Jana Jindřicha Karáska je záznamem o zmizení, ale také pojednání o tom, co určuje charakter člověka. Jak na něj budeme po jeho odchodu vzpomínat?
Pět let po válce vydal jeden z terezínských domů poklad. Soubor 254 obrazů dokumentujících život v ghettu, jak ho zde v letech 1942-44 zachytil jeden z jeho nedobrovolných obyvatel – akad. mal. František Mořic Nágl.
Šest svérázných povídek novoříšského rodáka, malíře a literáta, poustevníka Jana Moštěka, které jsou v kontextu české literatury zjevením a mohou připomínat například grotesky Daniila Charmse.
Po technické stránce nevšedně udělaná kniha přináší autorův aktuální básnický soubor, v němž Kučera preparuje jazyk, obnažuje vztahy, louhuje významy, vytyčuje prostor.
Drolení je básnickou prvotinou prachatického rodáka Libora Staňka. Ohledává možnosti našeho vztahování k okolnímu světu a jeho vnímání, zaznamenává křehkost pozorování, drobné posuny v čase a prostoru a především pak trhliny, kterými vstupuje světlo.
Básnířka, která za svůj debut Týdny získala cenu Magnesia Litera za poezii, přichází v roce 2019 s provokativní básnickou skladbou, která je osobitým příspěvkem k diskusím týkajícím se tématu celosvětové environmentální krize
.
Pátrání po člověku, co dávno odešel a nikdo prý o něm nic nevěděl. Autorka zaznamenala vzpomínky na svého dědečka, kterého sama nepoznala a doprovodila je dvaadvaceti vlastními linoryty.
Po sbírkách Soudný potok (2010), Krajky Pagu (2013) a bibliofilii Přelet moře nad Bezdreví (2012) je Rám pro pavoučí síť čtvrtou básnickou sbírkou jihočeského autora Radka Štěpánka (1986), tentokrát s ilustracemi Terezy Bínové (1990).