Překlad výboru z textů beatnického spisovatele a malíře (mimo jiné aktivity) Briona Gysina Poslední muzeum & Cut-Ups. Záslužnou a podstatnou částí knihy je esej Josefa Rauvolfa Jak se vyladit do multimediálního věku.
Každá knížka Vráti Brabence vypadá úplně jinak. Tuhle mu ilustrovala Jana Jonáková.
Ke svým 81 narozeninám si daroval další bezvadnou sbírku glos, vtípků a mudrování s názvem Šplouchá na maják.
Básníkovy juvenilie jsou ohlédnutím za obdobím zmařených nadějí přelomu let 1968-1969. První básnický text je převeden do linorytů Vladimíra Kintery z roku 1969 a doprovozen grafickými listy Bohuslava Reynka, návrh obálky Krištof Kintera.
Bude to už deset let, co Vráťa Brabenec, básník, spisovatel, zahradník a bývalý člen legendárních The Plastic People of the Universe, slíbil Bertě pohádku. Jenže místo psaní pohádky koncertoval, psal básně, zahradničil a tak. Berta mezitím vyrostla.
Unikátní a první spolupráci obou Brabenců (Jaromír je známý sochař, malíř a kreslíř) graficky upravil Jan Kloss (OKOLO) a dal tak vzniknout mimořádnému literárně-výtvarnému artefaktu.
Báseň v próze básníka a textaře, saxofonisty skupiny Plastic People of the Universe. Sepsáno jedné noci roku 1981 v šíleném období probíhající akce Asanace, po brutálním výslechu a následném pokusu o uklidnění se rumem.
Vratislav Brabenec přichází s další knihou svých krátkých literárních útvarů (sám je nazývá „sloupky), v nichž se mísí vzpomínky, úvahy či jen prostá pozorování. Rovnocenným partnerem jevšak tentokrát Krištof Kintera.
Kniha úvah, vzpomínek a pozorování z pera básníka, zahradníka, saxofonisty a textaře The Plastic People of the Universe Vratislava Brabence. Jako ilustrace byly použity skicy Richarda Pechy.
Kniha textů Vratislava Brabence.
Jednotlivá vyprávění se prolínají, jsou svými odkazy i dodatky, přitom každé obstojí samo o sobě. Ilustrace Františka Skály nejsou pouze doprovodem textu, ale kongeniálně rozšiřují a doplňují jeho význam.
Tati, napíšeš mi pohádku a v ní budou - Vráťa, vlci, princezna, drak, potravní řetězec, dalajláma, rytíř, všechny možný zvířata, les, bohové a babička, co umřela, než jsem se narodila. A já, samozřejmě.
Táta to splácal dohromady, přečetl Bertě a ...
Když I. M. Jirous nemohl z důvodu úmrtí pokračovat v psaní textů pro Divadelní noviny, zkusili oslovit Vráťu Brabence. A vyšlo najevo, že takový kratší, většinou jednostránkový, formát nejlépe vyhovuje jeho vypravěčskému stylu.
