Kniha Martina Charváta předkládá čtenáři mediálně archeologickou sondu do období mezi lety 1870-1930, kdy populární i technologické imaginárno byly prostoupeny fantazmatickými úvahami o možnostech vidění do dálky.
Studie se zabývají výkladem rozličných tematických celků, jenž se na stránkách Přítomnosti objevovaly, a mezi které patřil vztah médií a politiky, tematizace médií jako prostředku k osvětě a vzdělávání.
Předkládaná kniha odhaluje a srovnává, jakými způsoby se vytváří mocenské hierarchie v postkoloniálních společnostech. Zároveň se pokouší tyto hierarchie dekonstruovat, tedy odkrýt jejich výchozí předpoklady i následky.
Kolektivní monografie Duch novin a jeho svět volně navazuje na tituly Kapitoly z dějin českého myšlení o médiích 1918–1938 a Média v meziválečné publicistice a nabízí podrobnější pohled na nejvýraznější projev českého meziválečného myšlení o mědiích.
Kolektivní monografie Média v meziválečné publicistice se zaměřuje na reflexi povahy publicistické produkce v meziválečném období, kdy dochází k prolínání rolí literáta/spisovatele a žurnalisty.
Cílem předložené monografie je uvedení do díla Michela Foucaulta a Gillesa Deleuze, zejména co se týče jejich uvažování o povaze vztahu jedince a společnosti.
Kniha v širším historickém kontextu přibližuje zrod, rozmach a úpadek spiritualistického hnutí, které přibližně od padesátých let devatenáctého století do dvacátých let dvacátého století významně ovlivnilo intelektuální a duchovní život Západu...
Předložená kniha, kterou lze chápat jako příspěvěk k analýze fyziognomie současné (digitální) kultury a společnosti, se zaměřuje na dvě oblasti: na „novost“ digitálních technologií a na vyjasnění teze o pojetí média jako extenze.
