Marcel Proust a jeho Hledání ztraceného času je kanonické literární dílo. Kdo je však skutečně přečetl řádek po řádku? Proto je zde tato kniha. Abyste o svém ztraceném čase nepochybovali.
Nela Bártová sedí jako štěnice na zdi a poslouchá songy, milence i debily, sbírá cesty i autentické promluvy, loví poznámky, fráze, urážky, místa i lidi a hněte z nich granáty, které v rauši háže na stránku dřív, než stačí vybuchnout.
Debutová sbírka Nely Haluzové představuje naléhavou, pečlivě vystavěnou výpověď ohledávající hranice mezi intimitou a odcizením. Vodní toky i krevní oběh se vlévají jeden do druhého, zanechávají stopy, které nikdy zcela nezmizí.
V očekávání čehosi velkého jsme přitiskli obličeje k sobě. Thea Sedmidubská se ve své třetí sbírce stává lyrickým poutníkem, který tváří v tvář zkáze hledá víru v těch nejjemnějších nuancích gest a pocitů.
Jedna příjmová zpráva, pár těkavých pohledů ze strany na stranu a dva světy, jež se na chvíli potkávají. Jeho řeč je něžnou fantazií, její je vzteklá nákazou.
Ironii, absurditu a grotesknost sbírky Nepřeháním si můžete užít trochu jako hru. Jenže co když se za ní schovává něco mnohem hlubšího a bolestivějšího?
Chtěli jste někdy vědět, co přesně znamená třeba gramlavy, oryngla, žgraň nebo chuj s tym,
ale neměli jste se koho zeptat? Pak je tento slovnik určen právě vám!
Básnický debut Vojtěcha Beránka pracuje s lyrickými a často atemporálními výňatky z každodenních situací, kterými autor zachycuje skrytá a často netušená dramata všedních situací a dnů.
Vasilios Chaleplis se ve svém básnickém debutu dostává na samou hranici světů — těch intimních, které si neseme v sobě, a těch natolik vzdálených, že je navštěvujeme jen v našich nejdivočejších představách.
Co má společného mimozemšťan Čeněk, Don Baklažán, tajemná organizace JHUOP a Strana zeleninového odboje? Všichni figurují v dění posledního roku planety Země…
Milana Nikla byste za kamaráda pravděpodobně nechtěli – je samolibý, netrpělivý, pro ostré slovo nejde daleko. A že by mu to nějak extra pálilo, to se taky nedá říct.
Ulepená já. Tak si na svém instagramovém účtu říká brněnská umělkyně Anna Ročková, která tvoří jedinečné básně a koláže. Lepí je z novinových ústřižků, různých časopisů i starých rodinných fotek – zkrátka ze všeho, ...
Kniha Ostrov, co chutná jako pomeranče je prodchnuta skácelovskou poetikou a hudebním jemnocitem, se kterým autorka k poezii přistupuje. Verše jsou pečlivě rytmizované a neotřelé. Básně rozvíjí motivy lidskosti, soucitu, ticha, strachu…
Na konci chodby je ráno... možná ale není. Možná je to jen iluze bdění po procitnutí z tripu. Pokřivené rozměry všednosti tkané jehlou existence. Svět na pomezí reality a snu.
Zpěvník a dlouhohrající album Co chceš víc?! uměleckého dua Kujóni (Jakub Tichý a Ondřej Turoň) vychází po jedenácti letech od založení skupiny k desátému výročí jejího založení.
