Emil Hakl: Hovězí kostky

Emilu Haklovi září šťastná hvězda. Minulý týden dostal Magnesia Literu za svou předchozí prózu Skutečná událost a přesně týden poté mu vychází nová sbírka povídek Hovězí kostky. V prvních recenzích čteme nadšené zprávy o zázraku roku a vypadá to, že si Emil Hakl může na poličce dělat místo pro třetí Literu (tu první dostal v roce 2003). Jeho jedenáct povídek má společného vypravěče, ale odlišný čas. První se odehrává v roce 1986 na bizarní cestě Bulharskem, poslední v současné pražské čajovně. Povídky jsou řazeny chronologicky, jde tedy o jakýsi nepravý časosběr, poněvadž jinak jde o texty zbrusu nové. Tématem sbírky je, co se za těch bezmála třicet let změnilo – kolem vypravěče i v něm. Kdo má rád Haklovy povídky, najde starého Hakla s bohatým vypravěčským rejstříkem obohaceným svěžím střídáním vypravěčských osob. Střídmé návaly excentrické melancholie a šelesty citových šrámů se střídají s rytmickou úsečností a skalpelovou přesností okamžiků.

Kjersti A. Skomsvoldová Čím jdu rychleji, tím jsem menší

Mám rád útlé knihy. Vejdou se do zadní kapsy u kalhot, při jejich čtení si nevykloubíte ruku a v knihovně nezaberou příliš místa (což je pro nás knihomoly dost zásadní). Čím jdu rychleji, tím jsem menší připomíná zákusek, čokoládovou pralinku pro labužníky. Je to kniha o samotě mezi lidmi, o životě na konci života. Vypravěčkou je Mathea Martinsenová, která v novinách pravidelně pročítá úmrtní oznámení a představuje si, jaké by bylo to její.  Žila pro svého manžela a teď zůstala sama. S ostatními lidmi neměla nikdy moc co do činění, nebyla mezi nimi totiž vidět. A teď nechce zemřít, dokud se někdo nedozví, že žila. Jenže co by o sobě světu vlastně měla říct? Čím jdu rychleji, tím jsem menší je tragikomický příběh o tom, jak se také žije naplno, o strachu ze smrti a strachu ze života, o samotě ve dvou a samotě mezi lidmi, o statistické pravděpodobnosti, o čase a o tom, co člověk může dělat, když umí plést čelenky a vymýšlet skvělé rýmy, ale neví, jak otevírat sklenice s marmeládou, natož jak po sobě zanechat stopu. Čím jdu rychleji, tím jsem menší je fantastický debut mladé norské autorky (1979), který má v sobě silnou energii prvotin. Svou něžnou melancholií vám připomene novelu Ještě jeden den s panem Julem Diane Broeckhovenové. 

Pia Juulová: Vražda na Hallandovi

Piaa Juulová je jméno, se kterým jsme se zatím setkat nemohli, přestože ve svém rodném Dánsku má za sebou slušnou řádku knih (první napsala už v roce 1985 a k dnešnímu dni jich je 19). Nepíše jen romány, ale také básně a divadelní hry. Vražda na Hallandovi vyšla před pěti lety a je to zatím její poslední román. O čem je? Stárnoucí spisovatelku Bess probudí jednou ráno výstřel. Její partner leží na náměstíčku před jejich idylickým domovem mrtvý. Zbloudilá střela? Úkladná vražda? Přitom Bess na tom už delší dobu není nejlépe. Dceru Abby z předchozího vztahu deset let takřka neviděla, svého šestadevadesátiletého dědečka jakbysmet. Jak zamíchá vražda Hallanda Bessinými podivně hozenými kartami? Kdo je vrah a jaká je Bess? Znala Hallanda vůbec? A jakou roli v tom všem hraje fjord, na který Bess hledí z okna? Podivné je i to, že zničehonic zmizí soused. Útlou knížku Vražda na Hallandovi si vychutnáte a budeme doufat, že se od ní dočkáme dalších překladů.

Denise Mina: Stále půlnoc

Zatímco jméno předchozí autorky je pro nás nové, Denise Minu už docela dobře známe. Pochází z Velké Británie a podílela se na komiksovém zpracování slavného Milénia Stiega Larssona. Ale hlavně: Sama píše detektivky, a píše je skvěle. První se jmenovala Konec vosí sezony a v češtině vyšla vloni. Poprvé se tak představila vyšetřovatelku Alex Morrowová a Denise Mina se hned zařadila mezi oblíbené autorky tohoto žánru. Stále půlnoc v této spanilé jízdě pokračuje. Přenesem se do Glasgow, je klidný nedělní večer. Běží televize, v troubě se peče večeře. Klid naruší stará otlučená dodávka, která prorazí dveře jednoho ospalého domu. Vyřítí se z ní skupina ozbrojených mužů v kuklách. Zajmou rodinu a požadují výkupné milion liber. Útočníci jednoho člena rodiny unesou. Na místo je přivolána vyšetřovatelka Alex Morrowová. Ale kolem případu se objevuje spousta záhad. Kdo byli ti únosci? Proč si mysleli, že v normálním domě žije bohatá rodina? Rodina zarytě mlčí. Alex se noří hlouběji do případu a odhaluje podivná tajemství.

Jean - Claude Izzo: Chourmo

Jméno Jean - Claude Izzo vám asi nic moc neřekne. Určitě ale zbystříte, když řeknu „Fabio Montale”. Stejnojmenný seriál s excelentním Alainem Delonem běžel i v České televizi. Seriál byl natočen podle knih Jean-Claude Izza a Chourmo je druhá část této trilogie. Fabio Montale odešel od policie a jeho přítelkyně Lola ho opustila. Zahálčivému čtyřicátníkovi dny pomalu plynou v domku na okraji Marseille s výhledem na moře, dokud za ním nepřijde jeho krásná sestřenice Gélou, že se jí ztratil syn. Jeho tělo se brzy najde vedle mrtvoly alžírského historika, který uprchl do Francie. Do čeho se to synovec zapletl? Kdo mohl spáchat tak ohavný zločin? Chourmo je oslavou noir detektivek i obrazem současné Marseille se vším poetickým i tíživým, co k ní patří. Šťávu mu dodávají rázovité marseilleské postavy s typickou mluvou a uměním žít, pít a jíst, až se čtenáři sbíhají sliny a dostává neodolatelnou chuť vypravit se na jih.