Šoa, holocaust, porajmos...vzpomínka na oběti

Nacisté experimentovali a hledali co nejefektivnější způsob vraždění, který by zároveň nepůsobil tak silně na psychiku vrahů jako hromadné střílení, které prováděly Einsatzgruppen na dobytých územích. Právě Einsatzgruppen začaly od listopadu 1941 využívat nový způsob vraždění - mobilní plynové komory, v nichž byly oběti zabíjeny výfukovým plynem. Od prosince 1941 byly pak tyto vražedné nákladní vozy v provozu v Chełmnu. Celkem bylo vyrobeno 20 mobilních plynových komor.

Již existující koncentrační a pracovní tábory v Generálním gouvernamentu byly v roce 1942 přeměňovány na tábory vyhlazovací, jejichž úkolem bylo co "nejefektivnější" zavraždění co největšího počtu obětí. Zabíjení plynem, které bylo již dříve využíváno v programu tzv. eutanázie, považovali nyní nacističtí plánovači za nejvhodnější způsob provádění vraždy miliónů lidí. Od začátku roku 1942 vznikala postupně vyhlazovací centra vybavená stálými plynovými komorami. Část personálu, která získala "zkušenosti" na tzv. eutanázii, byla nyní převedena do táborů určených k hromadnému vyvražďování Židů a zařizovala zde plynové komory. V únoru byly instalovány v Bełżecu, v květnu v Sobiboru, v červenci v Treblince a v Majdanku byly v provozu od září 1942. Tyto plynové komory byly zpravidla maskovány jako sprchy a zabíjelo se v nich výfukovým plynem. Celá tato operace byla na počest Reinharda Heydricha, jenž podlehl atentátu československých parašutistů v Praze 27. května 1942, pojmenována Operace Reinhard. Akce byla ukončena až koncem roku 1943, kdy byly vyhlazovací tábory Bełżec, Sobibor a Treblinka uzavřeny. Celkově bylo v jejím průběhu zavražděno více než 1,7 miliónu Židů.

Hlavním pilířem vyhlazovacího procesu se stal tábor v Osvětimi, kde byly od března do června 1943 postaveny čtyři nové plynové komory, v nichž se k vraždění používal jedovatý plyn cyklon B. Tyto nové plynové komory se nacházely v táboře Osvětimi-Birkenau, založeném v blízkosti původního kmenového tábora. Do Osvětimi směřovaly transporty z celé nacisty okupované Evropy. Po příjezdu do tábora procházela většina transportů tzv. selekcí, při níž SS vybrala malou část vězňů na otrockou práci a ostatním určila okamžitou smrt v plynových komorách. Ti, kteří nebyli okamžitě po příjezdu zavražděni, neměli být ušetřeni, ale měli být vyhlazeni v procesu Vernichtung durch Arbeit - zničení prací. Tito vězňové, kteří byli rozptýleni po pobočných osvětimských a dalších táborech v rozsáhlém systému nacistických koncentračních táborů, byli za nelidských podmínek nuceni k otrocké práci vedoucí k naprostému vyčerpání končícímu většinou smrtí.

zdroj www.holocaust.cz