Nejslavnější je jeho fotografie kamarádky Vendulky Voglové z roku 1942, které dal Lukas název Před transportem. Židovští přátelé ho tehdy požádali o poslední dokumentaci rodiny ještě před tím, než je transport rozdělí. Dcera manželů Voglových, která je na zmíněném snímku zachycená, se mimo jiné s Lukasem o několik let později setkala v Americe, protože se jí spolu s maminkou podařilo utéct z pochodu smrti. Když před časem otevíralo své expozice fenomenální muzeum holocaustu ve Washingtonu, hlavním obrazovým doprovodem byl právě tento snímek.

"Dodnes mě na Lukasovi fascinují dvě věci. Jeho odvaha  - fotil nebezpečné události a do emigrace, tedy do nejistých začátků, odešel až ve svých padesáti  - a také jeho vřelý vztah k lidem a sounáležitost s okolním světem. Což pro něj bylo typické již v Československu, v exilu to však dostalo ještě další smysl.

Zatímco řada jeho kolegů Ameriku vyobrazovala zahořkle nebo ji karikovala, Lukas ji naopak vždy vnímal coby zemi zaslíbenou. Muž, který vyrostl v masarykovském Československu a byl donucen žít skoro dvacet let v totalitě, nedal na svobodný život dopustit. Vždy ho vnímal jako velkou vzácnost a na svých fotografiích to pravidelně dokládal."

citace z textu Ondřeje Kundry, Respekt 31/2015